Aktualizováno V jezeře Mariposa, které zásobuje vodou část pětimilionového Caracasu, plave mrtvola psa. Šaman Francisco Sanchez právě z útesu nad nádrží shodil oběť včerejšího rituálu. Voda z jezera plného odpadků je přečerpávána do šedesát let staré čističky, která není schopná ji ošetřit tak, aby se dala bez obav pít. O osm kilometrů dál, v centru metropole, se 19litrový kanistr balené vody prodává v přepočtu za 5 dolarů. Benzín stojí dvakrát méně. Vítejte ve Venezuele.
Socialistická revoluce zesnulého prezidenta Huga Cháveze přesměrovala příjmy zestátněných firem do rozsáhlých programů na snížení chudoby a rozšíření přístupu ke vzdělání, zdravotnictví a bydlení. Jen za poslední dva roky bylo postaveno 420 tisíc bytů pro chudé. V budovatelském zápalu se ale jaksi pozapomnělo na základní komunální služby.
V zemi disponující obrovskými zásobami ropy a podzemní vody se výpadky dodávek vody a elektřiny staly běžnou záležitostí. A i když ve vodovodech něco teče, málokdo se odváží napít. Závada na důležitém elektrickém vedení včera vyústila v blackout, který zasáhl polovinu země. Problémy s vodou se táhnou už delší dobu. Venezuelané si pamatují na Chávezovy projevy, podle nichž se správný komunista sprchuje jen 3 minuty denně.
Mezitím na ekonomiku doléhá nedostatek zboží všeho druhu, které znárodněný průmysl není schopen vyrobit. Inflace, poháněná růstem importu, dosahuje druhého nejvyššího tempa na světě (po sankcemi drceném Íránu). Mzdy ve 2Q13 v reálném vyjádření propadly o 9 %, alespoň podle centrální banky. Schodek státního rozpočtu se podle odhadů letos vyšplhá na řeckých 11 % HDP.
Vypůjčené peníze bohužel nekončí ve vodohospodářství. Rozpočet caracaských vodáren Hidrocapital v roce 2010 klesl meziročně o 49 % na 25 milionů bolivarů (10 mil. USD). Od té doby ministerstvo životního prostředí cifry raději nepublikuje. Podle bývalého viceprezidenta společnosti měl Hidrocapital v roce 1998, kdy Chávez přišel k moci, rozpočet 250 mil. USD. Od roku 1997, kdy byl přidán poslední rezervoár vody k zásobování metropole, obyvatelstvo Caracasu nabobtnalo o 800 tisíc lidí. Lidé v některých čtvrtích musí vstávat ve 4 ráno, aby mohli vyprat.
Chlorin používaný k čištění kontaminované vody sice zabije organické bakterie, ale ne potenciálně škodlivé viry. Na ty by byly třeba molekulární síta a moderní monitorovací systémy, které země nemá. Hidrocapital loni přestal publikovat výsledky sanitárních testů vody, i když mu to ukládá zákon. Vláda se snaží situaci zlepšit s pomocí nové přehrady na řece Tuy. Jenže to kvalitě vody ve městě nepomůže. K většině kontaminace dochází až za čističkou, když voda čeká ve starých nádržích a poté proudí hnijícím distribučním potrubím. Úplnou úlevu neposkytuje ani balená voda. Stát přísně reguluje ceny, a tak musí firmy šetřit na filtraci, jejíž kvalitu nikdo nekontroluje. Do vlastních filtrů prý investují i lidé ve slumech.
Vraťme se ale k šamanu Sanchezovi. Dvaačtyřicetiletý muž se k jezeru nastěhoval před dvěma lety, aby zde mohl „lépe proniknout do tajuplných čar a kouzel.“ Lidé z metropole prý k němu na obřady chodí každý večer. Oblast kolem vodního rezervoáru, kdysi prý ráje plachetnic, se stala centrem kultu Santeria, který kombinuje křesťanské a západoafrické prvky.
Ministr vodohospodářství Manuel Regino, za posledních 11 měsíců čtvrtý člověk na této funkci, se k situaci v caracaských vodárnách nechtěl vyjádřit. Stejně se zachoval mluvčí ministerstva informací, který si podle agentury Bloomberg nepřál být jmenován z důvodu interní politiky úřadu. Komentář odmítl i mluvčí prezidenta Nicolase Madura, taktéž utajené identity. Alespoň že ve Venezuele čtou hodně Kafku.
(Zdroje: Bloomberg, WSJ)