Nové politické prohlášení amerického Federálního rezervního systému bude v nadcházejících dnech jako obvykle pitváno do nejmenších podrobností, neboť investoři budou hledat jakékoliv náznaky, které by jim prozradily, kdy a jak rychle se budou úrokové sazby zvyšovat. V dokumentu se nápadně neobjevuje slovo „trpělivý“ a Fed dal najevo, že svou základní sazbu možná zvýší už v červnu. Konkrétní formulace však nejsou ani zdaleka tak výmluvné jako kontext, v němž je prohlášení zveřejněno.
Právě nejistota v otázce měnové politiky Spojených států je hlavní příčinou letošní volatility na finančních trzích. Potenciální dopad zvýšení úrokových sazeb na americkou výnosovou křivku koneckonců významně ovlivní cenu všech globálních aktiv.
Tři faktory ovšem naznačují, že investoři kladou na riziko nového ocenění křivky přehnaný důraz. Za prvé ekonomický vývoj pravděpodobně povede k tomu, že až dojde na zvyšování úrokových sazeb, projeví Fed obezřetnost. Za druhé platí, že i kdyby Fed jednal rychle, touha investorů po návratnosti ukotví výnosy. A za třetí technické charakteristiky trhu zajistí silnou poptávku po cenných papírech amerického ministerstva financí.
Začněme u relevantního ekonomického vývoje. Dnes panuje konsensus, že americká ekonomika setrvale roste, hlavní ukazatele naznačují další expanzi a údaje z trhu práce překonávají očekávání. Tvorba nových pracovních míst je silná, celkový počet zaměstnanců v nezemědělských sektorech se v únoru zvýšil o 295 000 a míra nezaměstnanosti opět klesla na pouhých 5,5%.
Z čeho má Fed vrásky na čele?
Některé indikátory však Fed stále znepokojují. Deflátor osobní spotřeby zůstává hluboko pod dvouprocentním cílem. Očekává se, že jádrový index spotřebitelských cen, který má být zveřejněn příští týden, dosáhne meziročního zvýšení o pouhých 1,7% – nebo ještě o méně, pokud se nižší ceny ropy přelijí z novinových titulků do jádrového indexu. A růst reálných mezd nedosahuje ani 2%, což je pod úrovní, kterou Fed pokládá za nezbytnou k trvalému zrychlení spotřebitelských výdajů.
Kromě už tak skromných inflačních očekávání – charakterizovaných pětiletou vyrovnanou sazbou ve výši 1,9% – došlo jen v letošním roce k posílení dolaru zhruba o 10%, přičemž od počátku loňského roku je to už téměř o 25%. Vzhledem k deflačnímu dopadu silnější měny – a obecné netoleranci Fedu k deflaci – existují dobré důvody k přesvědčení, že Fed projeví při zvyšování úrokových sazeb zdrženlivost.
A i kdyby Fed ignoroval deflační tlaky a zvýšil úrokové sazby rychleji, střednědobé a dlouhodobé sazby pravděpodobně zůstanou ukotvené vzhledem k tomu, jak nízké výnosy jsou dostupné jinde ve světě. Výnosy z německých dluhopisů jsou dnes záporné až do osmileté splatnosti. V periferních evropských ekonomikách se výnosy z desetiletých dluhopisů blíží k 1%, neboť Evropská centrální banka realizuje program kvantitativního uvolňování v objemu 1,1 bilionu dolarů. A v Japonsku se výnosy z desetiletých dluhopisů pohybují pod 0,4%.
Půjčování rozvíjejícím se ekonomikám také není příliš atraktivní, neboť i nejriskantnější ekonomiky nabízejí jen nízké výnosy v tvrdé měně. Dokonce i Rusko – jehož vojenská intervence na Ukrajině vedla Západ k uvalení přísných ekonomických sankcí – nabízí u desetiletých dluhopisů roční výnos nižší než 6%.
Vzhledem k tak nízkým výnosům ve většině světa investoři dychtivě využijí relativní příležitosti, kterou jim rostoucí úrokové sazby v USA nabídnou. Když se k tomu přidá americký status bezpečného útočiště a také skutečnost, že jakékoliv nové ocenění amerických sazeb by bezpochyby odráželo hospodářské zotavení, měla by být poptávka po dluhopisech amerického ministerstva financí mimořádně silná. V tomto kontextu zůstanou úrokové sazby zastropované, aby se zmírnilo riziko chaotického výprodeje na trzích cenných papírů.
Posledním spíše technickým důvodem, proč úrokové sazby pravděpodobně nadměrně neporostou, je skutečnost, že po letech nákupů centrální bankou a klesajícího schodku amerického rozpočtu jsou dluhopisy amerického ministerstva financí vzácné. Takzvaná „repo aktivita“ – tedy prodej obligací amerického ministerstva financí, které se prodávající zavazuje o něco později zpětně odkoupit za mírně vyšší cenu – se podstatně snížila a bilance těchto transakcí klesla z 5 bilionů dolarů před krizí na dnešních 2,5 bilionu. Dvouleté i pětileté americké reposazby byly periodicky stlačovány do záporného pásma kvůli kombinovanému efektu bezrizikového chování, oddlužování investorů a přísnější bankovní regulace.
Ačkoliv má americká měnová politika nesporně značný vliv na globální trhy, obavy provázející budoucí směřování amerických úrokových sazeb jsou možná přehnané. Fed už sice neslibuje trpělivost, avšak současné finanční prostředí naznačuje, že investoři by prozatím neměli očekávat výrazné zvýšení.
Alexander Friedman generálním ředitelem společnosti GAM.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org