Členství v eurozóně by mělo zemím na periferii poskytovat výhody plynoucí z volného pohybu kapitálu v této měnové unii. To znamená, že by v nich mělo docházet k růstu kapitálové zásoby, produkčních kapacit, potenciálního produktu a celkové produktivity faktorů. V důsledku těchto pozitivních změn by následně měly růst i reálné příjmy na hlavu.
Popsaná pozitiva by měla převážit nad negativy, která mají formu vyššího dluhu. Ve Španělsku, Portugalsku a Řecku tomu tak v letech 1999–2008 skutečně bylo. Po roce 2008 už to ale neplatí. Nedá se tedy hovořit o tom, že by pozitiva plynoucí z členství v eurozóně převažovala dlouhodobě a příčina je pravděpodobně následující: Příliv kapitálu a vyšší zadlužení byly použity na spotřebu, financovaly bublinu na trhu realit či běžné vládní výdaje namísto toho, aby financovaly produktivní investice.
První graf porovnává vývoj HDP na hlavu (v tisících eur) v členských zemích eurozóny. V roce 1998 stály v tomto srovnání v čele země jako Nizozemí, Německo či Rakousko, na druhém konci spektra figurovalo Portugalsko, Řecko a Španělsko. Prudkého růstu HDP na hlavu dosáhlo do roku 2007 Irsko a tato země se nyní i přes následné problémy pohybuje na prvním místě před Nizozemím a Rakouskem. Portugalsku, Španělsku a Řecku se naopak nepodařilo uzavřít mezeru mezi nimi a bohatšími zeměmi eurozóny:
Druhý graf popisuje vývoj kapacit ve výrobním sektoru zmíněných tří zemí. Ve Španělsku sice v roce 1998 došlo k jejich prudkému růstu, po roce 2007 ale nastal prudký propad a v současné době se tyto kapacity pohybují zhruba 10 % pod úrovní roku 1998. V Portugalsku je situace lepší, ovšem ani zde nedosahují kapacity úrovně roku 1998. A zdaleka nejhůře je na tom Řecko, jehož současné výrobní kapacity nedosahují ani 90 % kapacit z roku 1998:
Je tedy jasné, že velká část nových dluhů nefinancovala produktivní projekty, ale jiné výdaje. Toto „zneužití monetární unie“, ke kterému došlo ze strany zemí na periferii, pak vysvětluje, proč v letech 2008 a 2009 došlo k zastavení dalších půjček ze strany zemí jádra. A v neposlední řadě i to, proč jsou tyto země tak málo ochotné poskytovat Řecku další finanční pomoc.
Zdroj: Natixis