Tom Hayes a jeho manželka Sarah Tighe pečlivě plánovali cestu k soudu, který se konal 26. května. Hayes byl obviněn z toho, že byl strůjcem globálního plánu na manipulaci s úrokovými sazbami. Tento bývalý bankéř, který trpí mírnou formou autismu, nesnáší nečekané změny a v den soudu pro něj bylo mimořádně důležité, aby zůstal v klidu. Taxi, které je vyzvedlo u jejich domu, je ale dovezlo k jiné soudní budově, což u něj vyvolalo silnou nervozitu. Když dorazili do správné budovy, byl už na pokraji zhroucení.
Je to už téměř pět let, co Hayese propustila s tím, že manipuloval se sazbou Libor a snažil se tím zvýšit své zisky z tradingu. Dříve obchodoval s deriváty v UBS a nyní se měl stát prvním člověkem na světě, který je souzen za manipulaci s jednou z klíčových sazeb na globálních trzích, podle které se řídí toky bilionů dolarů. Kolegové mu přezdívali Rainman, protože jeho vysoká inteligence je spojená s problémy s chováním ve společnosti. Znám ho osobně už dva a půl roku, byl jsem s ním během řady problematických chvil a bylo tomu tak i během zmíněného soudního líčení.
Hlavní žalobce Mukul Chawla vykreslil Hayese velmi negativně, během procesu pouštěl 82 hodin nahrávek pořízených během vyšetřování, na nichž se Hayes přiznává k nečestnému jednání. Ukázal i záznamy, ze kterých plyne, že Hayes nutil své kolegy, aby hýbali se sazbami tak, aby to vyhovovalo jeho tradingovým pozicím. Hayes během líčení opakovaně kroutil hlavou a obracel se na své právníky a soudem určený pracovník ho musel stále znovu uklidňovat. Musel ale dlouho čekat na to, až se mu dostane slova. Podle jeho slov si dříve nebyl vědom toho, že se dopouští nečestného jednání a tudíž nepáchal podvody.
Jednou jsem s Hayesem seděl v restauraci a domů nás vezlo Uber auto. Hayes se zeptal řidiče, kolik mu tato práce vydělává. Pak z hlavy spočítal, kolik si ročně vydělávají řidiči v celém Londýně a kolik si vydělá samotný Uber. Taxikář mu řekl, že je génius a že jeho syn se také zajímá o matematiku. Hayes mu odvětil: „Ať se věnuje počítačům a programování, musí se vyhnout financím. Programování mu zajistí budoucnost.“
Předtím, než Hayes u soudu vypovídá, promluví soudkyně o jeho autismu a dodá, že tento faktor by neměl rozhodovat o vině či nevině. Pak Hayes odpoví na otázku, zda jednal nečesně: „Ne, s tím nesouhlasím.“ A pak se ponoří do vědeckých úvah, ale záhy se objeví problém - začnou ho brnět prsty. Před deseti lety Hayes náhle ztratil cit v polovině těla, jeho doktor to připisoval stresu. Sdělil mu však, že kdyby se problémy opakovaly, může jít o roztroušenou sklerózu. V tom nejhorším možném okamžiku se problémy skutečně vrátily.
Hayes sdělil soudu, že vedení jeho oddělení jeho obchody schvalovalo a že se pouze podílel na obecně přijímané praxi. Kvůli tomu netušil, že činí něco špatného. Poté mu začal klást otázky Chawla a začal velmi jednoduše: „Je špatné krást?“ Hayes vytušil past a odpověděl: „Krást je hodně obecné slovo.“ Z kapsy pak vyndal fotku svého syna a hleděl na ni místo na žalobce, protože se snažil udržet se v klidu. Chawla ho pak vykreslil jako lháře, který nemá žádný morální kompas. Hayes měl ale pocit, že se věci ubírají dobrým směrem a uvedl: „Ve svém srdci jsem věděl, že dělám správnou věc.“
Hayesovi právníci ho varovali, že pokud ho porota uzná vinným, soudce z něj může chtít udělat odstrašující příklad. Hrozí mu tudíž 12 let vězení a to bylo horší, než co jeho rodina očekávala. Když pak Hayes přišel domů, propadl panice. Jeho žena mi napsala, že neustále hovoří, třesou se mu končetiny, tahá se za vlasy. Celé soudní líčení trvalo sedm dní a na jeho konci zaznělo osmkrát „vinen“.
Porota se tedy jednoznačně shodla na Hayesově vině. Když to on sám vyslechl, klesla mu hlava do dlaní. Pak ji zvedl a zadíval se na členy poroty. Žádný z nich se na něj nepodíval. Soudce oznámil, že rozsudek bude přečten za půl hodiny. Hayes se poprvé v životě cítil úplně poražen, dal své hodinky a prsten manželce a zeptal se jí, zda na něj bude čekat. Odpověděla, že ano. Soudce následně oznámil rozsudek: 14 let. Horší než ten nejhorší scénář.
„Čtrnáct let“, opakoval neustále Hayes, zatímco soudce hovořil o vědomě páchaných zločinech, manipulacích, využívání podřízených a nutnosti vyslat bankám silný signál. Pak byl odsouzený odveden z místnosti a odvezen do vězení. A jeho právníci se začali radit nad odvoláním. Když Hayese navštívila ve vězení jeho žena, nebyl schopen podívat se jí do očí, jeho ruce se třásly a plakal. Řekla mu, že až vyjde ven, bude na něj čekat rodina, ona a jeho syn. Pak ji stráž odvedla.
Autorem je David Enrich.
Zdroj: WSJ