Nové informace z WikiLeaks ukazují, jak probíhala diskuse mezi zástupci MMF, kteří chtěli přimět věřitele Řecka, aby přijali návrh na restrukturalizaci jeho dluhů. Tyto informace vyvolaly vlnu vzájemného obviňování mezi zúčastněnými stranami, nicméně ekonomické důvody pro odpuštění řeckých dluhů zůstávají i nadále jasné.
Pokud Řecku nebudou v rámci uceleného reformního programu odpuštěny dluhy, jeho ekonomika bude stále zápasit a výsledný chaos bude znovu a znovu ohrožovat fungování celé eurozóny. Politický aspekt problému je ale mnohem složitější. Dokonce ani uprchlická krize nevyvolala potřebný tlak na změnu. Pokud tomu tak bude i nadále, Řecko bude představovat významné riziko pro eurozónu i EU.
Odpuštění dluhů není nikdy dosaženo jednoduše a důvody jsou zřejmé. Takový krok totiž vyvolává otázky ohledně spravedlnosti a motivace. Proč by měly být jednomu dluhy odpuštěny, když jiní tvrdě pracovali na tom, aby byly jejich dluhy splaceny? A co věřitelé, kteří své peníze tvrdě vydělali? Proč by měli nakonec trpět oni? Není také možné, že by odpuštění dluhů vedlo další dlužníky k menší zodpovědnosti, čímž by možná byly ohroženy úvěrové trhy a celá ekonomika?
Jde o legitimní otázky a díky nim je odpouštění dluhů málo časté. Pokud k němu už dojde, je výsledkem dlouhých jednání. Ekonomická analýza i přesto ukazuje, že jde o druhé nejlepší řešení v případě, že toho prvního dosáhnout nelze. V určitém bodě už totiž vysoké dluhy brání i tomu, aby do ekonomiky proudil nový produktivní kapitál, protože panují obavy, že ten bude „kontaminován“ existujícími nadměrnými dluhy. Jestliže ale chybí potřebný kyslík ve formě nového kapitálu, dluhová past se prohlubuje.
Příkladem uvedeného je vývoj v Latinské Americe během ztracené dekády osmdesátých let. Jde o smutné období, kdy se řada zemí snažila bojovat s drtivou výší dluhů a nakonec skončila v dlouhodobé stagnaci, vysoké nezaměstnanosti a chudobě. Nakonec přišlo snížení dluhů, ale bylo už pozdě na to, aby se ekonomika vyhnula hlubokému utrpení. Většina ekonomů se pak shodne na tom, že Řecko nebude bez odpuštění dluhů schopno růst (i když to není jediná podmínka růstu).
Většina řeckého dluhu je nyní vlastněna evropskými zeměmi a jejich institucemi. Znamená to, že odpuštění dluhů může být pouze výsledkem politického procesu, který bude zahrnovat i jednání na úrovni parlamentů jednotlivých věřitelských zemí, včetně Německa, Nizozemí a Finska. Tyto státy ale zastávají vůči jakémukoliv zmírnění dluhové zátěže negativní postoj. Objevily se názory, že uprchlická krize by na tom mohla něco změnit. Řecko je totiž krizí postiženo nejvíce a nyní jsou v této zemi ve velmi těžkých podmínkách soustředěny stovky tisíc uprchlíků. Rozpory v rámci EU jsou ale tak velké, že tato příležitost na vyřešení problémů nebyla využita.
Zveřejnění informací na WikiLeaks týkajících se vnitřních jednání v MMF celou situaci ještě komplikují. Technokraté z MMF se podle zveřejněných dokumentů snažili odhadnout, jak by složitá politická situace v EU ovlivňovala snahu o odpuštění dluhů. Tento krok MMF už dlouho považuje za nezbytný a objevují se názory, že by měl být podmínkou poskytnutí další pomoci. Řecku přitom dojdou peníze na počátku léta, ve Velké Británii se bude v této době hlasovat o Brexitu a Evropa tou dobou také pravděpodobně zjistí, že dohody týkající se vyřešení uprchlické krize je těžké zavést do praxe. Evropa by měla už nyní jednat, aby se vyhnula souběhu zmíněných tří problémů.
Autorem je Mohamed A. El-Erian.
Zdroj: Bloomberg