Nedávno rozvířil diskuzi o efektivitě české veřejné správy výrok amerického profesora Roberta Klitgaarda, který v rozhovoru pro nejmenovaný deník uvedl, že sice máme zdroje na to, abychom byli na úrovni Norska, ale naše instituce jsou podobné spíše Senegalu. Následná debata se okamžitě stočila na problém korupce, jakožto u nás mediálně nejžhavější téma. Výkonnost státní správy však nesnižuje jen korupce, ale, a to ještě mnohem výrazněji, naprostá neefektivita a nekoncepčnost její každodenní činnosti.
Příkladem, na kterém lze výše uvedené demonstrovat, budiž rozruch kolem zdanění elektřiny z fotovoltaických článků, kdy nejdříve stát prostřednictvím velkoryse nastavené podpory nalákal podnikatele na stavbu četných solárních parků a poté, co zjistil, že podporu poněkud přehnal, zasáhl (nutno dodat 5 minut po dvanácté) proti „nemravným ziskům“, a to doslova hlava nehlava. Vedle nejrůznějších tiskem i veřejností opovrhovaných zlatokopů napojených na politiky tak stát za svou chybu potrestal i mnohé podnikatele, kteří neučinili nic jiného, než že se nechali nalákat na atraktivní investiční příležitost.
Z podobného soudku jsou i občasné, i když prozatím naštěstí neúspěšné, snahy úředníků ministerstva financí zrušit daňové zvýhodnění fondů kvalifikovaných investorů („FKI“). Většinou se lze setkat s argumenty, že je třeba zamezit daňovým únikům, a tím naplnit chudnoucí státní pokladu. Ministerští úředníci přitom ve svých analýzách vycházejí z předpokladu, že vyšší sazba daně bude automaticky znamenat vyšší daňový výnos. Nejsem odborníkem na rozpočtovou problematiku a ani neumím vypočítat, zda jsou tyto předpoklady správné, avšak z čistě laického hlediska bych oproti navrhovaným změnám měl následující výhrady:
- Právní úprava fondů kvalifikovaných investorů byla v ucelenější podobě do zákona o kolektivním investování („ZKI“) začleněna v roce 2006, teprve však od srpna 2009 byla provedenou novelizací zákonná regulace natolik uvolněna, že se FKI staly atraktivními pro širší vrstvy investorů;
- autorem právní úpravy FKI jakož i daňové sazby na ně aplikované je právě Ministerstvo financí;
- využití nižší daňové sazby FKI není daňovým únikem, ale legální možností danou výslovnou právní úpravou;
- na rozdíl od nejrůznějších jiných často ne zcela legálních způsobů daňové optimalizace FKI daně v České republice platí;
- sazba daně z příjmů se aplikuje vždy na zisk, ten však vytvářen být může, ale také nemusí. Zvýšení sazby tedy nutně neznamená zvýšení odvedené daně;
- v případě FKI je daleko pravděpodobnější, že k ukončení nemovitostní investice (tzv. exitu) dojde formou převodu samotné nemovitosti (tzv. asset deal) a ne formou prodeje nemovitostní společnosti (tzv. share deal). V případě převodu nemovitosti si stát přijde na daň z převodu nemovitostí, která je založena na hodnotě transakce a nikoliv na výši zisku prodávajícího;
- díky FKI mohou vznikat nová pracovní místa pro vysoce kvalifikovaný personál (depozitáři, obhospodařovatelé, právníci, auditoři), přičemž tito lidé daně v České republice rovněž platí; a
- mnozí zahraniční investoři vynaložili na zřízení FKI nezanedbatelné náklady, a to s legitimním předpokladem, že se jim tato jejich investice v čase navrátí. V případě náhlé změny daňového zatížení FKI tu tedy existuje reálné riziko sporů dle smluv o ochraně investic.
Výše uvedené argumenty neuvádím proto, že bych byl nějakým skalním zastáncem daňového zvýhodnění FKI, ale proto, abych poukázal, že analýza dopadů změn současného režimu je nepochybně složitější, než by se mohlo zdát při prostém porovnání výše daňových sazeb. I z tohoto důvodu by tedy změně výše daňových sazeb měla předcházet podrobná a objektivní analýza dopadu nové právní úpravy (tzv. RIA), ve které by se dle mého názoru měli ministerští úředníci s výše uvedenými námitkami vypořádat.
Daňovou politiku je přitom třeba vnímat nejen jako nástroj, kterým se má naplnit státní pokladna, ale i jako nástroj, kterým stát usměrňuje, kam se jeho ekonomický systém má ubírat. V tomto směru je boj proti „boomu FKI“ nepochybně krokem směřujícím proti rozvoji znalostní ekonomiky.
Zdaleka nejhorším aspektem navrhované změny je však naprostá nečitelnost a nepředvídatelnost úvah strážců státní poklady. Nedivme se tedy, že rozumní podnikatelé se České republice napříště raději vyhnou a pokud to půjde, budou své podnikatelské aktivity řídit a financovat raději mimo dosah úředníků, kteří vám dnes slíbí modré z nebe a zítra vás s naprostou samozřejmostí přijdou na váš nově vybudovaný statek rozkulačit.
Přeji hezký den.