Věřitel, kterému dlužník neplatí (přestože mu to ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu), se může dle stávající úpravy rozhodnout, zda bude svou peněžitou pohledávku vymáhat prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora. Jedná se o tzv. dvoukolejnost výkonu rozhodnutí, která existuje od roku 2001, kdy soudní exekutoři vstoupili na scénu. Pokud se věřitel vydá cestou soudního výkonu rozhodnutí, musí sám soudu určit, jakým způsobem se má výkon rozhodnutí provést, tedy mimo jiné specifikovat v návrhu, zda se má postupovat provedením srážek ze mzdy, přikázáním pohledávky z účtu nebo prodejem movité věci či nemovitosti. V závislosti na navrhovaném způsobu výkonu rozhodnutí musí navíc uvést, kdo je dlužníkovým zaměstnavatelem, ve které bance má dlužník účet a jaké je jeho číslo nebo označit dlužníkovu nemovitost a doložit, že ji dlužník vlastní. 

Naopak když se věřitel vydá cestou exekuce, určí si exekutor sám, jakým způsobem se exekuce provede. Exekutoři totiž disponují poměrně rozsáhlými oprávněními ke zjišťování majetku dlužníka. Na písemnou žádost pověřeného exekutora musejí soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce, notáři a osoby rozhodující o právech a povinnostech sdělit exekutorovi údaje o majetku dlužníka, které jsou jim známy z jejich úřední činnosti. Dále katastrální úřady, finanční úřady, správy sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, burza cenných papírů, centrální depozitář cenných papírů jsou povinni na písemnou žádost oznámit exekutorovi údaje potřebné k provedení exekuce. Stejně tak banky, pojišťovny, investiční společnosti a investiční fondy, obchodníci s cennými papíry, notáři a advokáti, fyzické a právnické osoby jsou povinni na písemnou žádost sdělit exekutorovi údaje o číslech účtů dlužníka, údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech dlužníka jimi spravovaných či u nich uschovaných.

Exekutoři oblíbenější než soudy

Praxe uplynulých let ukázala, že věřitelé raději využívají služeb exekutora než soudu.  Díky naznačeným rozsáhlým oprávněním a hmotné zainteresovanosti na výsledku jsou exekutoři zpravidla při vymáhání dluhů rychlejší a efektivnější. To se projevilo v tom, že počet soudních výkonů rozhodnutí v posledních letech stagnoval, až mírně klesal, zatímco počet exekucí strmě rostl.

Na tento stav zareagovala i zmíněná novela. Peněžitá plnění budou od Nového roku s několika výjimkami vymáhat výhradně exekutoři. Soudy se omezí pouze na situaci, kdy se bude jednat o vymožení peněžitých plnění na základě rozhodnutí orgánů Evropských společenství a jiných zahraničních rozhodnutí, bude-li současně s návrhem na prohlášení vykonatelnosti podán i návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Věřitel si již nebude moci zvolit, zda preferuje výkon rozhodnutí soudem, nebo exekuci. Pokud podá návrh na soudní výkon rozhodnutí, které budou nově oprávnění provést pouze exekutoři, soud návrh odmítne. Samostatnou kapitolou nadále zůstanou výkony rozhodnutí ve správních a daňových věcech.

Novela tedy exekutorům přinese novou práci. Navíc, někteří exekutoři od začátku příštího roku dostanou od soudů „rozdělané“ případy k dokončení. Podle novely totiž ta soudní řízení o výkonu rozhodnutí, která nebudou ukončena do konce tohoto roku a současně od příštího roku nebudou spadat do působnosti soudů, budou soudy rovnoměrně rozvržena mezi exekutory v příslušném obvodu. U takto převzatých případů nebude exekutor vázán návrhem věřitele ohledně způsobu vedení exekuce. Oprávněný však bude moci do 2 měsíců od obdržení informace o předání soudního spisu podat exekutorovi návrh na zastavení exekuce; exekutor bude muset takovému návrhu vyhovět. Oprávněný také bude moci ve stejné lhůtě požádat soud o změnu exekutora.