Připomeňme, o co šlo. Poté, co Evropská komise obdržela od české strany tzv. notifikaci státní podpory, ke které dochází a do budoucna má docházet dle zákona o podporovaných zdrojích energie č. 165/2012 Sb. (ano, té notifikace, které se netýká podpory poskytované dle předchozího zákona o obnovitelných zdrojích energie č. 180/2005 Sb.), a poté, co s konceptem takové státní podpory Evropská komise vyslovila svůj souhlas (ano, ten souhlas, který byl dán explicitně s tím, že se týká výhradně podpory energetických zdrojů uvedených do provozu po roce 2013, přičemž jakékoli navrhované legislativní změny nesmí mít retroaktivní dopad), byla do vnějšího připomínkového řízení předložena novela energetického zákona a zákona o podporovaných zdrojích energie. V průběhu připomínkového řízení došlo ke vznesení nebývalého množství připomínek; zlé jazyky tvrdí, že zásadních připomínek bylo několik set. Rozporovány byly samotné úhelné kameny dané novely, jako třeba zavedení nového institutu „maximálního podporovaného množství elektřiny z obnovitelných zdrojů“, či implementace neomezeného ručení statutárních orgánů, vlastníků výroben a odpovědných osob za vrácení neoprávněně vyplacené podpory. Poukazováno přitom bylo například na retroaktivní charakter řady navrhovaných změn či na nedůvodné rozpory některých navrhovaných institutů s obecnou právní úpravou.

V rámci připomínkového řízení došlo k četným změnám předkládaného návrhu, nicméně mnohé, zpravidla nejkontroversnější návrhy zůstaly zachovány. Navíc se součástí návrhu staly další speciality, jako je instalace výjimky z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím pro Energetický regulační úřad. V této formě (tedy včetně mnoha zásadních nevypořádaných rozporů) byla novela předložena Legislativní radě vlády, coby orgánu, jehož úkolem je zhodnotit předkládané normy mimo jiné z hlediska obecné právní čistoty, aplikovatelnosti a kompatibility se stávajícím právním řadem.

Důvody, pro které Legislativní rada projednání této novely odložila, nejsou veřejně známy. K dalšímu pokusu o projednání by tak mělo dojít 18. září, kdy by k dispozici měl být nový, upravený materiál.

Celou záležitost je možno hodnotit z mnoha úhlů a je možno dojít k nejrůznějším, leckdy značně odlišným závěrům. Nepochybně často ale bude zaznívat, že v důsledku této novely by se podařilo snížit objem finančních prostředků poskytovaných zlotřilým provozovatelům alternativních energetických zdrojů, snížit účty za elektřinu pro většinu domácností a v konečném důsledku podpořit zvolna se probouzející český průmysl. V této logice by tak měly být navržené změny energetické legislativy prosazeny, děj se co děj.

Dovolím si ponechat úvahy nad ekonomickou stránkou celé věci k posouzení povolanějším. Musím však poznovu konstatovat, že cílené úsilí českého státu řešit vlastní pochybení při formulaci podpory výroby „zelené elektřiny“ na úkor těch, kteří v dobré víře ve stabilitu a předvídatelnost českého právního řádu a dodržování základních principů a zásad demokratické, k evropským hodnotám hlásící se společnosti, investovali nemalé finanční prostředky, čas a um do budování solárních, biomasových či jiných energetických zdrojů, považuji za nesrovnatelně závažnější problém, než to, zda se na mém účtu za elektřinu objeví částka o několik desetikorun nižší. Otevírá se tím totiž Pandořina skřínka, z níž nám mohou lehko uniknout běsi, kteří by měli zůstat nadále pečlivě zamčeni. Protože, konec konců, když můžeme naší neschopnost správně nastavit podporu alternativní energetiky řešit prostřednictvím solární daně, danění bezplatně přidělovaných povolenek či retroaktivní limitací maximálního podporovaného množství vyrobené elektřiny, proč zůstávat takto při zemi? Což třeba ony zdroje těm všem alternativně energetickým baronům znárodnit? Nebo aspoň trošku? (Ponechávám nyní stranou, že případné mezinárodní arbitráže by mohly český stát vyjít mnohem dráž než celá dosavadní podpora alternativní energetiky).

A proto myslím, že mnohé pasáže oné novely jsou z principu špatné a součástí českého právního řádu by se stát neměly.