Právní teorie zná tuto situaci jako zásadu neúměrného zkrácení (laesio enormis). Vychází z toho, že uzavírání smluv, při nichž je plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru s tím, co poskytla druhá strana, není obecně tolerováno. S tím souvisí i tzv. lichva, kterou reguloval už obecný zákoník občanský z roku 1811. Jednoduchým pravidlem v něm bylo, že jedna strana nemůže být na hodnotě zkrácena víc než o polovinu toho, co dala druhé straně.

S různými modifikacemi dnes obsahuje podobné ustanovení například rakouský, švýcarský nebo francouzský právní řád. Český ale ne. Platný občanský zákoník situaci, kdy je plnění jedné strany výrazně nepřiměřené tomu, co plní druhá strana, nijak výslovně neupravuje.

Uvážlivý přístup soudů

Tuto mezeru by přirozeně chtěli využít podvodníci, kteří se odvolávají na autonomii vůle stran. Nemají to ale snadné. K nevyváženým smlouvám se totiž soudy staví docela rozumně. Na jedné straně nepovažují například příliš nízkou cenu za důvod neplatnosti kupní smlouvy, na stranu druhou dokážou reagovat na situace, kdy se jedna ze stran záměrně snaží využít nevědomost nebo neobratnost smluvního partnera.

Nejvyšší soud například stanovil, že smlouva může mít charakter lichvy tehdy, když jsou současně splněny objektivní (nepřiměřeně nízká nebo vysoká cena) a subjektivní (například rozumová slabost, tíseň, lehkomyslnost, stav rozrušení nebo nezkušenost převodce) znaky. Musí se zároveň posoudit všechny okolnosti případu a teprve pak může soud dojít k závěru, že je smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

 Co jsou dobré mravy, shrnul zase Ústavní soud, který pod tímto pojmem rozumí souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad. Je zřejmé, že když jedna smluvní strana vědomě nepřiměřeně ukrátí druhou stranu, bude takové jednání většinová společnost odsuzovat a považovat přinejmenším za nemorální. Na druhou stranu, nic není jen černé, nebo bílé, a proto by se i s institutem dobrých mravů mělo nakládat opatrně, aby se z něj nestal kaučukový pojem, pod který se dá vtěsnat vše.

Brzy jiná situace

Nový občanský zákoník, který bude závazný od roku 2014, přístup k zásadě neúměrného zkrácení změní. Pravidla, která zatím pouze dovozují soudy, totiž po více než dvou staletích opět zakotví černé na bílém.

Poškozený bude mít právo požadovat zrušení smlouvy a navrácení do původního stavu, půjde-li o hrubý nepoměr mezi plněními smluvních stran, o kterém druhá strana věděla (resp. musela vědět) a odmítla jej doplnit. Na druhou stranu to nebude platit v případech, kdy se poškozená strana nároku výslovně vzdá nebo s cenou (ač jí byla známá) souhlasí. Pravidla se neuplatní ani tehdy, když důvod nepoměru bude plynout ze zvláštního vztahu mezi stranami nebo v některých dalších, zákonem vymezených případech (např. při obchodování na komoditní burze).

Nový občanský zákoník ale výslovně nespecifikuje, co přesně se „hrubým nepoměrem“ rozumí. Nevrací se tedy ke konstrukci zákoníku z roku 1811, který výslovně hovořil o polovině ceny. To má své výhody – soudy tak budou moci pružně reagovat na konkrétní případy a vyhnou se případným tvrdostem, které by z pevně daných pravidel mohly plynout.