V současnosti je licenční smlouva obsažena ve dvou právních předpisech. Licenci k předmětům průmyslového vlastnictví upravuje obchodní zákoník a licenci k předmětům chráněným autorským zákonem logicky autorský zákon. Nový občanský zákoník (NOZ) obě speciální úpravy spojuje do jediné.

Systematika nade vše

Dle důvodové zprávy sleduje nová právní úprava především naplnění systematického hlediska. To je patrně důvod, proč NOZ platnou právní úpravu více méně pouze přejímá a jen systematicky třídí, aniž by ji podstatně měnil. V úvodních paragrafech jsou obsažena obecná ustanovení o licenční smlouvě a o licenci. Tato obecná úprava v dosud platných předpisech chybí. Na obecná ustanovení navazují zvláštnosti u některých typů licence, a to konkrétně u licence k autorským dílům a k dílům s autorským právem souvisejícím. Nic převratného nás ovšem ani v obecných, ani ve zvláštních ustanoveních nečeká.

K čemu licenční smlouva je?

Licenční smlouva je dle NOZ smlouvou, která je uzavírána k poskytnutí oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví. Pod těmito právy je možno si představit jednak průmyslová práva, jako je právo k vynálezům, zlepšovacím návrhům, k užitným vzorům, k obchodnímu tajemství či k právům na označení (obchodnímu jménu, ochranné známce, označení původu), jednak právo autorské a práva s ním související. K nim náleží práva výkonného umělce, výrobce zvukového nebo zvukově obrazového záznamu, právo rozhlasového nebo televizního vysílání, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, právo nakladatele či právo pořizovatele databáze.

Podstata licenční smlouvy spočívá laicky řečeno v tom, že si poskytovatel licence práva ponechává, pouze jinému umožňuje, aby některá z nich vykonával. NOZ výslovně stanoví, že poskytovatel je oprávněn k výkonu práva, ke kterému udělil licenci, jakož i k poskytování dalších licencí. Od tohoto ustanovení se strany mohou odchýlit a písemně sjednat tzv. výhradní licenci. V důsledku jejího sjednání nemá poskytovatel právo poskytnout tutéž licenci třetí osobě po dobu, co výhradní licence trvá, a pokud není výslovně ujednán opak, je povinen se i sám zdržet výkonu práva, ke kterému licenci udělil. Po skončení licence se všechna práva navrací zpět poskytovateli. Pokud poskytovatel za dobu trvání výhradní licence poskytne licenci třetí osobě bez písemného souhlasu nabyvatele, licence nevznikne. Zde nacházíme první terminologický rozdíl. Stávající právní úprava totiž stanoví, že taková smlouva je neplatná. Podstatný rozdíl mezi novou a stávající úpravou však není.

V závislosti na tom, o jaké právo se jedná, stanoví v určitých případech právní předpisy povinnost zapsat licenci do veřejného seznamu (např. licenci k ochranné známce). V takovém případě musí být licenční smlouva uzavřena písemně a vůči třetím osobám je účinná až zápisem do tohoto seznamu.

Nakládání s licencí

Některá práva musí být vykonávána, pokud nemají zaniknout. V takovém případě je nabyvatel povinen licenci využít. Kromě toho je povinné využití licence stanoveno i u licence k užití autorského díla, ledaže je ujednáno jinak. Pokud nabyvatel výhradní licence licenci nevyužívá nebo ji využívá nedostatečně, je autor oprávněn – jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné zájmy – po uplynutí dvou let (s některými výjimkami) a po marně učiněné výzvě od smlouvy odstoupit. Pokud byl nabyvatel povinen licenci využít, pak zůstává právo autora na odměnu odstoupením od smlouvy pro nečinnost nabyvatele nedotčena.

Podlicenci může nabyvatel licence udělit pouze tehdy, pokud to bylo ujednáno v licenční smlouvě. Nabyvatel podlicence může dál poskytnout podlicenci rovněž jen tehdy, pokud to bylo mezi ním a poskytovatelem podlicence dojednáno. Postoupit licenci třetí osobě může nabyvatel pouze s písemným souhlasem poskytovatele. Jemu nabyvatel bez zbytečného odkladu sdělí, že licenci postoupil, a oznámí mu osobu, na kterou licenci postoupil. Souhlas se nevyžaduje, pokud dochází k převodu závodu nebo jeho části, která tvoří samostatnou složku.

NOZ výslovně stanoví, že práva a povinnosti z licenční smlouvy přecházejí na právního nástupce osoby, které byla licence udělena, pouze pro licence k předmětům chráněným autorským zákonem. Licenční smlouva ale může takový přechod práv a povinností na právního nástupce vyloučit. U licencí k právům průmyslového vlastnictví lze tak mít za to, že přechod práv na právního nástupce je nutno ve smlouvě výslovně zakotvit.

Co za to?

Podle NOZ licenční smlouvou opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu k výkonu práva duševního vlastnictví a nabyvatel se zavazuje, pokud není ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu. Pokud není výše odměny nebo způsob jejího určení ujednána, zaplatí poskytovatel odměnu ve výši, která je obvyklá. Licenci je ovšem možno poskytnout i bezúplatně, nebo naopak v závislosti na výnosech z využití licence. V takových případech nabyvatel předkládá poskytovateli nejméně jednou ročně pravidelná vyúčtování odměny.

Pokud není odměna za poskytnutí licence k užití autorského díla ujednána v závislosti na výnosech z využití licence a pokud je tak nízká, že je ve zjevném nepoměru k zisku za využití licence, pak má autor právo na přiměřenou dodatečnou odměnu. A zde pozor! NOZ oproti stávající právní úpravě výslovně stanoví, že se autor tohoto práva nemůže vzdát.

Povinnosti nabyvatele

Předpokladem výkonu práv z licence je většinou poskytnutí určitých podkladů či přenechání určité dokumentace. V tomto ohledu stanoví NOZ povinnost, aby poskytovatel bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy poskytl nabyvateli veškeré podklady a informace.

Zvláštností vztahu z licenční smlouvy je povinnost zachovávat mlčenlivost, která váže nabyvatele licence. Výjimka platí pouze v případě, že tuto povinnost smlouva vyloučí nebo pokud z povahy podkladů a sdělení vyplývá, že poskytovatel nemá na jejich utajování zájem. Povinnost mlčenlivosti trvá i po zániku licence, a to až do doby, kdy se utajené skutečnosti stanou obecně známými. Vztahuje se přitom i na zaměstnance i na toho, kdo se účastní na podnikání a byl podnikatelem k mlčenlivosti zavázán.

Nabyvatel licence má oznamovací povinnost vůči poskytovateli, jakmile se dozví o tom, že došlo k ohrožení nebo porušení licence. Poskytovatel má povinnost poskytnout nabyvateli součinnost k právní ochraně licence. Pod součinností poskytovatele je možno si představit např. poskytnutí důkazních prostředků, dostavení se k soudu, podání svědecké výpovědi apod. NOZ zde zvolil odlišnou koncepci oproti stávající úpravě, dle které je poskytovatel povinen učinit bez zbytečného odkladu opatření k ochraně výkonu práv z licence a povinnost k poskytnutí potřebného spolupůsobení je na nabyvateli.

Trvání licence

Licenční smlouva může být sjednána na dobu určitou nebo neurčitou. Pokud byla sjednána na dobu neurčitou, může být vypovězena. V tomto ohledu lze účastníkům smlouvy doporučit, aby si sjednali vlastní výpovědní dobu. V opačném případě se bude aplikovat výpovědní doba stanovená NOZ. Dle ní nabývá výpověď účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé straně. Výpovědní doba je poměrně dlouhá, ale beze zbytku kopíruje současnou právní úpravu. Tedy nic nového pod sluncem, jak bylo řečeno již v úvodu tohoto pojednání.