Detail akcie ČEZ diskuze

Ok, tak to upravíme. "Černý zvracející Francouz je mi bližší, než zpívající Rus"...

..Po půlnoci, již 24. srpna 1939, Molotov a von Ribbentrop v přítomnosti generálního tajemníka ÚV VKS(b) Stalina a náčelníka Generálního štábu Rudé armády, komarma I. stupně B. M. Šapošnikova, podepsali dokument nazvaný „Úmluva o neútočení mezi Německou říší a Svazem sovětských socialistických republik.“ Po Šapošnikově odchodu Molotov sepsal „Tajný doplňující protokol“, který vymezil sféry vlivu obou států. Stalin mu zdůraznil, že existence protokolu nesmí být nikdy, nikde a nikým vyzrazena! Dělící linie vedla od Barentsova po Černé moře. SSSR si nárokoval oblasti bývalého Ruského impéria, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Bessarábii, Západní Ukrajinu a Západní Bělorusko. S von Ribbentropem ho podepsal a uložil zhotovit do němčiny přeloženou 1. kopii. Dokončit dokumenty Paktu 28. září do Moskvy opět přiletěla delegace říšskoněmecké vlády v čele s ministrem von Ribbentropem. Ke dvěma smlouvám z 24. srpna 29. září připojili „Mírovou deklaraci-Prohlášení vlád Německé říše a SSSR“. Na přiložené mapě novou demarkační linii na východě bývalého Polska potvrdily jak von Ribbentropův střízlivý, tak Stalinův rozjařený půlmetrový podpis. Tajný dokument „O polské agitaci“ určil: „Obě strany budou potlačovat projevy polské propagandy ve svých zemích a informovat se o všech učiněných nevyhnutelných krocích“ a „Důvěrný protokol“ stanovil podmínky emigrace do Německé říše. Jakmile válka v Evropě skončila, v Berlíně zahájila „Ulbrichtova skupina antifašistických demokratů“ pátrání po německých vládních a vojenských dokumentech z období srpen 1939 - červen 1941. Německojazyčné 1. kopie „Tajného doplňujícího protokolu“ z 24. srpna a „Tajného doplňkového protokolu“ z 28. září nenašla, neboť v roce 1943 ministr von Ribbentrop nařídil pořídit jejich další kopie a 1. kopie skartovat. Počátkem května 1945 Hitlerův tlumočník tyto kopie předal Britům. Po ověření autenticity bývalým státním tajemníkem E. von Weizsäckerem byly 22. května 1946 publikovány v listu „St. Louis Post-Dispatch“. Protože nepocházely z ruskojazyčných originálů, z Moskvy zazněl povyk, že jsou to falzifikáty. A stejně tak, když obhájce R. Hesse A. Zajdel předložil soudcům Norimberského tribunálu úředně ověřenou německojazyčnou kopii „Tajného doplňujícího protokolu“, hlavní sovětský žalobce generál R. A. Ruděnko ji podrážděně smetl ze stolu slovy: „Je to zfalšovaný dokument, který nemá žádnou hodnotu!“ A tak, podle známého axiomu „vítěze nikdo nesoudí“..