Ani po přijetí nového občanského zákoníku či zákona o obchodních korporacích není v českém soukromém právu obsažena definice finančního leasingu. Vzhledem k tomu, že pro oblast daní je jeho přesné vymezení důležité, najdete se s účinností od 1. ledna 2014 jeho definici v samostatném ustanovení zákona o daních z příjmů.
Zákon o daních z příjmů v nové podobě definuje finanční leasing jako přenechání věci (s výjimkou věci, která je nehmotným majetkem) vlastníkem k užití uživateli za úplatu, pokud je při vzniku smlouvy ujednáno, že po uplynutí sjednané doby převede vlastník užívané věci vlastnické právo k ní za kupní cenu nebo bezúplatně na uživatele věci (tzv. povinný odkup). Případně je ujednáno právo uživatele na převod předmětu leasingu (tzv. dobrovolný převod).
Z definice finančního leasingu je vyjmut nehmotný majetek. Při jeho leasingu se tak nebudou aplikovat žádná speciální omezení pro daňovou uznatelnost splátek. U tohoto majetku bude daňový režim primárně sledovat režim účetní. Pokud budou náklady v podobě splátek leasingu nehmotného majetku splňovat tzv. základní podmínku daňové uznatelnosti, tj. budou vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmu, neměli by mít poplatníci problémy s jejich zahrnutím do základu daně.
Finanční leasing se tedy od nájmu či pachtu liší tím, že obsahuje závazek uživatele věci či častěji jeho opční právo (po splnění smluvních podmínek) na převod předmětu finančního leasingu do jeho vlastnictví. Hlavním účelem finančního leasingu je pořízení věci, práva či jiné majetkové hodnoty s využitím cizích zdrojů. Předmět finančního leasingu zůstává až do okamžiku jeho převodu ve vlastnictví poskytovatele leasingu. Tato skutečnost odlišuje leasing od jiných institutů pořizování majetku se zapojením cizích zdrojů (např. půjčky).
Vzhledem k tomu, že se finanční leasing odlišuje od nájmu, je tato skutečnost postavena na jisto i v ustanovení o finančním leasingu. V případě předčasného ukončení leasingu nebo v situaci, kdy nedojde po uplynutí sjednané doby leasingu k převodu vlastnického práva na uživatele, bude se finanční leasing považovat od počátku za nájem.
Pokud jde o daňovou uznatelnost nájemného (nově úplaty u finančního leasingu), nedochází od 1. ledna příštího roku k věcným změnám. Zůstávají tak zachovány požadavky na minimální dobu trvání finančního leasingu a požadavky na výši kupní ceny. Stejně tak zůstávají v platnosti omezení pro případy, kdy dojde k předčasnému ukončení finančního leasingu. Veškerá tato omezení byla do zákona o daních z příjmů zavedena s cílem „daňově zrovnoprávnit“ pořizování majetku běžnou koupí a prostřednictvím finančního leasingu. V současné době proto již není možné v takové míře využít výhody rychlého zahrnutí nákladů v podobě splátek do daňových nákladů oproti postupnému zahrnutí vstupní ceny majetku do daňových nákladů pomocí daňových odpisů. A ani od příštího roku se na tom nic nezmění.
Definice finančního leasingu je důležitá nejen pro účely daně z příjmů, ale také například pro daň z nabytí nemovitých věcí (od 1. ledna 2014 by měla nahradit dnešní daň z převodu nemovitostí). Od daně z nabytí nemovitých věcí bude osvobozeno nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je předmětem finančního leasingu, jejím uživatelem. Co se v této souvislosti rozumí finančním leasingem, stanoví právě zákon o daních z příjmů. Pro účely uplatnění osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí může být předmětem finančního leasingu i právo stavby, i když je jako nehmotný majetek vyloučeno z definice finančního leasingu pro účely daně z příjmů.