Jen co dozněly výstřely na frontě globální obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou, se o pozornost znovu hlásí britské ostrovy. Nejedná se přitom o úspěch anglických fotbalistů na mistrovství světa v Rusku, ale o rodící se vládní krizi v království. Tu rozpoutala rezignace dvou klíčových postav kabinetu premiérky Mayové - ministra pro brexit Davida Davise a ministra zahraničí Borise Johnsona - kteří odmítají její návrh tzv. měkké podoby brexitu.
V pátek, po dvou letech od referenda o vystoupení z EU, představila britská premiérka svou zatím nejkonkrétnější vizi brexitu. Ta otáčí kormidlo dosavadní politiky, neboť počítá s udržením těsnějších vazeb s EU, tedy variantou měkkého brexitu. Mayová tak například navrhuje zachování jednotného trhu pro britské zboží (včetně platnosti unijní legislativy) či zvláštní hybrid společné obchodní politiky s vlastním celním sazebníkem. To je sice pro Brusel i nadále politicky nepřijatelné, na druhou stranu ale dala Mayová najevo ochotu činit ústupky, které nakonec mohou vést k pragmatické dohodě.
Tento postoj nicméně vyvolává vlnu nevole v euroskeptické části konzervativní strany, která chce tvrdý brexit bez ústupků a překračování tzv. red lines (např. v oblasti migrace). Tento veskrze ideový rozkol vedl k rezignaci Davise, ne tak již Johnsona, který spíše rozehrál hru o vlastní politický osud. Až další dny přitom ukáží, zda bývalý ministr dokáže sehnat podporu k vyvolání hlasování o nedůvěře Mayové. To se nakonec klidně může konat, avšak vnitřní (euroskeptická) opozice v konzervativní straně se zatím nezdá natolik silná, aby byla s to ukončit dva roky trvající vládu premiérky. A to nemluvě o tom, že zastánci tvrdého brexitu vlastně ani nemají plán, jak dosáhnout dohody, a pouze opakují mantru “žádná dohoda je lepší než špatná dohoda”.
Politická nejistota je každopádně nyní to poslední, co Británie potřebuje. Byť se nenaplnily katastrofické scénáře o prudkém hospodářském propadu, ve světle solidního globálního růstu Británie přece jen zaostává. Vůči EU tak stojí oslabený hráč, který drží v rukou jen málo trumfů. Dohoda by přitom měla být finalizována již na podzim, neboť v březnu 2019 Británie EU opustí. Jakou bude mít nakonec brexit podobu, zůstává nejasné, minimálně vize premiérky Mayové ale naznačuje další možné ústupky a ve finále pokračující úzké vazby. A ty by ocenily nejen trhy, ale nakonec možná i obě (proti)strany.
TRHY
CZK a dluhopisy
České měně se daří i po svátečních dnech a zdá se, že by mohla rezignovat na testování hranice 26,00 EUR/CZK. Včerejší makrodata umocnila pozitivní sentiment, byť solidní výsledky průmyslové produkce a stavebnictví přece jen spadají do čísel druhé kategorie. Do první kategorie bude naopak zcela jistě patřit zítřejší inflace, ke které se aktuálně upíná pozornost trhu. Zcela v klidu naopak korunu nechává nejnovější dění na britských ostrovech (viz úvodník).
Zahraniční forex
Zatímco zlotému se díky lepší náladě v rámci emerging markets daří mazat ztráty, tak na eurodolarovém trhu by byl úplný letní klid, nebýt výkyvů způsobených na měnovém páru GBP/USD. Libra totiž proti dolaru prudce oslabila a následně posílila v reakci na rezignaci dvou klíčových ministrů v souvislosti s brexitem.
Dnešní kalendář je pro eurodolar téměř nezajímavý a obsahuje jen druhořadá data jako např. německý index podnikatelské nálady ZEW.
Ropa
Cena ropy Brent lehce stoupá a aktuálně se na světových trzích obchoduje nad 78 USD/barel. Hlavní zprávou dne bylo prodloužení omezení dodávek z kanadského Syncrude (360 tis. barelů denně) až do září, byť částečný provoz by měl být zajištěn již v červenci. Konkrétnější čísla o ztrátách produkce přicházejí rovněž z Libye, která aktuálně těží přibližně 500 tis. barelů denně, polovinu toho, co ještě před pěti měsíci. V důsledku nepokojů navíc přicházejí zprávy, že v této severoafrické zemi klesá produkce doslova každým dnem.