Ceny ve výrobě jdou vzhůru a potvrzují náš scénář, že inflace příští rok poroste. Meziroční růst cen průmyslových výrobců v září zrychlil ze 2 % na 3,7 %, nejvíce od jara 2023. Česko přitom není výjimkou: tlak dražších energií a pohonných hmot pociťuje průmysl napříč celou Evropou. V eurozóně výrobní ceny v srpnu zrychlily dokonce na 8,2 %.
U nás zatím rostou pomaleji, protože na rozdíl od některých západoevropských zemí (Itálie, Španělsko) podniky ještě plně nepocítily dražší velkoobchodní ceny plynu a elektřiny. Kontrakty se obnovují postupně a na spotové ceny obvykle navázané nejsou.
To se ale časem změní a příští rok Česko pravděpodobně čeká výrazně vyšší výrobní inflace v energetice. Už dnes táhnou výrobní ceny vzhůru hlavně energeticky náročná „základní“ odvětví, jako je výroba základních kovů (+6,3 % meziročně) nebo chemický průmysl (+15 %). Sektory finální spotřebitelské produkce pod silným konkurenčním tlakem (automotive, elektronika) zatím příliš nezdražují, ale inflační tlaky porostou i tam. To vše by se mělo promítnout do cen volně obchodovatelného neenergetického zboží, kde inflace donedávna prakticky neexistovala.
Vedle toho samozřejmě počítáme s vyššími cenami energií pro domácnosti (o více než 10 %) a se zrychlením inflace potravin (na 3–4 %). Potraviny letos inflační tlaky naopak tlumily (zhruba -2 %), ve výrobních cenách už ale vidíme postupný obrat. Ceny zemědělských výrobců v rostlinné výrobě začínají růst. U zpracovatelů potravin navíc obrat hlásí i dva největší tahouni letošního zlevňování: mléčné výrobky a maso.
O celkové inflaci nakonec spolurozhodnou služby, jejichž zdražování jen velmi neochotně klesá ze zvýšených úrovní kolem 4–5 %. Pro konvergující ekonomiku, jako je Česko, je rychlejší růst cen služeb sice normální, zvlášť když jejich úroveň byla před pandemií covidu-19 relativně nízká.
Tempo kolem 5 % je ale „trochu moc“ a s dvouprocentním inflačním cílem se jen těžko slučuje. Stojí za ním i těžko udržitelný růst mezd, který by měl postupně slábnout. S ním by pravděpodobně odezněla i stále vysoká inflace v pohostinství, hotelnictví a dalších službách. Celková inflace tak sice příští rok kvůli dražšímu zboží, energiím a potravinám poroste. Pokud se to ale nepromítne do vyšších mezd, jádrová inflace by mohla současně klesat.
TRHY
Koruna
Česká koruna se v pátek díky stabilnějšímu eurodolaru a nižším americkým výnosům dál posouvala k silnějším úrovním a atakovala dokonce hladinu 24,30 EUR/CZK. Probíhající francouzské nepokoje a relativní zranitelnost eura jí asi na začátku nového týdne příliš nepomohou a s rozšiřováním zisků to pravděpodobně bude mít složité. Domácí kalendář je tento týden v zásadě prázdný a rozruch mohou na trh přinést pravděpodobně zejména komentáře centrálních bankéřů před blížícím se listopadovým zasedáním ČNB.
Eurodolar
Násilím provázené víkendové protesty proti drahotě ve Francii stáhly eurodolar při nočním otevření trhů až k hladině 1,121. Ještě v pátek přitom euro těžilo z oslabujícího dolaru (šéf Fedu K. Warsh se vyhnul signálům k říjnovému zasedání) a v poledne se vyšplhalo až k 1,127, s rostoucími výnosy amerických dluhopisů ale odpoledne sklouzlo zpět ke 1,122. Na druhou stranu zlevňující ropa Brent (ke 108 USD za barel poté, co D. Trump zmírnil část sankcí vůči Rusku) pomáhá euru ráno mazat ztráty a kurz se vrátil k 1,123.
Dnešek je z pohledu klíčových dat z USA i eurozóny prázdný, a tak bude eurodolar zřejmě dál sledovat dění ve Francii a na trhu s ropou. Pokud by se nepokoje propsaly do širšího spreadu francouzských dluhopisů vůči Bundům, euro by se mohlo podívat pod hranici 1,12.