Go Swiss…

Minulý týden jsem se na tomto místě podivoval nad logikou britského ministra financí, který se ve zjevně populistickém rozmachu rozhodl mimořádně a jednorázově zdanit bonusy britských bankéřů, přesahující 25 000 liber. To vyvolalo vlnu nevole a rozhořčení na straně jedné, na straně druhé se však roztočila kola kreativity daňových poradců a právníků, kteří mají eminentní snahu klientům nabídnout uspokojivá řešení této patálie.

Jedním z nich nepochybně bude návrh relokovat firmu do oblastí, kde je daňová politika o poznání liberálnější. V rámci Evropy výběr nejspíše padne na Švýcarsko. Zemi, kde jednotlivé kantony disponují individuální daňovou politikou a kde je často možno nabídnout daňový režim ušitý „na míru“. Celá tato konstrukce má však jeden malý problém – Ženeva není Londýn a rozhodně není nafukovací. Ti, kteří by se rádi usadili v Ženevě, městě na úpatí lyžařských středisek jako Verbier, Chamonix nebo Megeve, narazí zcela nepochybně na nedostatek ubytovacích kapacit. Podle údajů k 1. červnu tohoto roku bylo v celém kantonu k dispozici jenom 92 solitérních domů. Volná ubytovací kapacita pro všechny druhy ubytování byla jenom 0,21 %, v Curychu 0,66 % zatímco Londýn je na hladině 2,3 %. Střední cena čtyřpokojového bytu v Ženevě navíc dosahuje 1,62 milionu švýcarských franků (1,57 milionu dolarů), v londýnských prestižních obvodech Kensington nebo Chelsea lze podobně velký byt pořídit za 790 460 liber (1,28 milionu dolarů).

Suma sumárum, přesun jenom kvůli daňové úspoře asi nakonec nebude to nejlevnější řešení. A to jsem ještě nezmínil přeplněné školy a školky, nemluvě o kosmopolitním duchu center jako Londýn nebo New York. Je mi jasné, že by bylo prima strávit několik sezón v kanceláři s výhledem na horská panoramata, ale tuto možnost si asi budou moci dovolit spíše menší butiky, hedge-fondy nebo někteří menší správci majetku. Pro „velká jména“ tato varianta není…

Krásné Vánoce přeji,