Na půdě EU se chystají rozsáhle změny v oblasti právní regulace auditu, které jsou podle Evropské komise reakcí na finanční krizi z roku 2008. Přesněji řečeno na úlohu, jakou při jejím vzniku sehráli auditoři. Krize totiž odhalila výrazné slabiny povinných auditů, zejména u subjektů veřejného zájmu, jako jsou velké banky či kótované společnosti. To lze demonstrovat například na tom, že přestože během let 2007-2009 vyšly najevo obrovské ztráty některých světových finančních institucí, zejména bank, výsledkem auditů provedených před vypuknutím krize byly kladné zprávy auditora.
Evropská komise proto na výzvu Evropského parlamentu situaci v oblasti auditů zmapovala. Jako problém označila hlavně to, že se audit stal v podstatě jednou z mnoha komerčních služeb, a tudíž jde těžko zajistit jeho prokazatelnou nezávislost. Dále je potíží slabá konkurence na trhu auditorských služeb, protože v drtivé většině případů provádí audity subjektů veřejného zájmu některá z firem tzv. „velké čtyřky“. Tyto nedostatky se dle Komise nedají vyřešit právní regulací na úrovni jednotlivých členských států, naopak je třeba je koordinovat v celé EU.
Návrat ztracených hodnot
Proto Komise předložila návrh novelizace takzvané osmé směrnice, která se týká auditu a konsolidovaných účetních závěrek. K tomu navíc přišla i se zcela novým nařízením, které bude upravovat specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu. Jeho cílem je vrátit auditům nezávislost, nestrannost, transparentnost a hodnověrnost, tedy hodnoty, které mnohdy byly v minulých letech spíše v pozadí.
Jedno z nových pravidel má auditorským společnostem zakázat, aby poskytovaly svým klientům vedle auditu zároveň i jiné služby, které nezávislost auditu ohrožují. Takovým servisem je například vedení účetnictví, daňové poradenství, právní služby, zpracování cenových odhadů či investiční poradenství. Tento zákaz se zřejmě nejcitelněji dotkne velkých hráčů na trhu. K posílení nezávislosti má přispět i zákaz, respektive omezení řídících či majetkových účastí auditorů v auditovaných společnostech.
Aby se zvýšila konkurence mezi auditory, stanoví navíc nařízení pravidlo o povinné obměně zvoleného auditora maximálně po 6 (případně 8) letech. Toto omezení je reakcí na nijak výjimečnou situaci, kdy auditované společnosti pověřují svým auditem stále jednu společnost, a to v průběhu i několika desítek let. Novinku zřejmě přivítají hlavně malí auditoři, kteří tak dostanou příležitost získat více zajímavých klientů než v minulosti. Samotná povinná obměna auditorů však nebude v České republice velkou změnou. Do českého právního řádu byl totiž princip povinné rotace pro klíčové auditorské partnery zaveden díky implementaci osmé směrnice už dříve. Nařízení pouze zpřísní lhůty, ve kterých musí k obměně auditorů docházet. Změny nastanou i v procesu výběru auditora. Společnosti totiž budou muset při výběru auditorů organizovat tendry.
Zatím není úplně jasné, kdy by měla být nová právní úprava schválena. Evropský parlament by se jí měl zabývat příští rok v únoru, postupovat podle nových pravidel by se mělo pravděpodobně za 2 roky po nabytí platnosti.