Dne 1. ledna 2013 nabyla účinnosti novela zákona o odpadech, která přiznala solárním panelům statut elektrozařízení. Zákon o odpadech obecně rozděluje elektrozařízení do 10 skupin. Solární panely byly zařazeny do skupiny č. 4, do které doposud patřila pouze spotřebitelská zařízení. A teď to zásadní. Tím, že solární panely nově požívají statut elektrozařízení, musí být odpad z těchto elektrozařízení likvidován v souladu s pravidly pro nakládání s takzvaným elektroodpadem. Tato pravidla uvedená v zákoně o odpadech jsou pro odpad ze solárních panelů účinná od 1. ledna 2013.
Povinnosti nejen pro solární parky
U solárních panelů uvedených na trh po 1. lednu 2013 je osobou odpovědnou za zajištění řádného nakládání s elektrodpadem výrobce daných panelů. U solárních panelů, které se na trhu objevily před tímto datem, je však takovou osobou provozovatel solární elektrárny, jejíž jsou solární panely součástí.
Pokud si přitom pod pojmem „solární elektrárna“ představujete pouze tzv. solární park, tedy obrovskou plochu plnou stovek a tisíců fotovoltaických panelů, jste na velkém omylu a v budoucnu vás může nemile zaskočit kontrola ze strany státních orgánů. Provozovatelem solární elektrárny pro účely nakládání s elektroodpadem je totiž každý držitel licence na výrobu elektřiny v energetickém zdroji, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření. Tedy i osoba, která má na střeše domu umístněny solární panely, které neslouží pouze pro ohřev vody. Výjimku s ohledem na dikci zákona o odpadech představují jen tzv. ostrovní energetické provozy, což jsou provozy, ve kterých není výroba elektřiny podmíněna předchozím vydáním příslušné energetické licence, neboť jejich energetické zdroje nejsou připojené do distribuční sítě.
Co zákon ukládá?
Do konce června tohoto roku je každý takový provozovatel solární elektrárny povinen uzavřít s provozovatelem kolektivního systému, který disponuje oprávněním nakládat elektroodpadem, speciální smlouvu. Jejím účelem má být – slovy zákona – „zajištění financování předání elektroodpadu ze solárních panelů ke zpracování, využití a odstranění“. To celé pak má být zajištěno formou „rovnoměrných dílčích plateb příspěvků“ hrazených minimálně jednou ročně, a to počínaje od 1. ledna 2014.
Laicky řečeno, každý provozovatel solární elektrárny je povinen „spořit“ na okamžik, kdy jím provozovaná elektrárna bude již odstavená a bude nutné zajistit, aby látky nebezpečné pro životní prostředí, jež jsou obsažené ve fotovoltaických panelech, byly řádně a „environmentálně přátelsky“ zlikvidovány. Výši příspěvků určí každý kolektivní systém, a to zejména v závislosti na hmotnosti a složení solárních panelů.
Padesátimilionová pokuta
Porušení nových povinností podle zákona o odpadech bude znamenat správní delikt se všemi důsledky z toho plynoucími. Jedním z nich může být pokuta uložená Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP), jejíž výše může dosahovat až drakonických 50 000 000 Kč. To se týká v zásadě jakéhokoli provozovatele, teoreticky například i toho, kdo má dva fotovoltaické panely na střeše skautské klubovny.
Nezbývá tedy než zkontrolovat, zda – třeba i jen čirou náhodou – nejste držiteli licence na výrobu elektřiny v solárním energetickém zdroji. Takových osob má být totiž v České republice odhadem více než 13 tisíc. Pokud příslušnou licenci máte, je nejvyšší čas konat. Jak říká klasik, čert a ČIŽP nikdy nespí…