Návrh obsahuje celou řadu novinek, které by v konečném důsledku měly přispět k lepší informovanosti, přehledu a ochraně zákazníků. Hned na první pohled je patrná změna názvu celého zákona, a to na zákon o distribuci v pojišťovnictví, který lépe vystihuje nově navržený obsah.
Zásadní změnou je rozšíření působnosti zákona i na tzv. interní sítě, tj. především na zaměstnance pojišťoven. Měly by se na ně vztahovat mnohé nové povinnosti, které doposud platily pouze na externí zprostředkovatele, přičemž katalog povinností byl také značné upřesněn a rozšířen. Kromě jiného by zaměstnanci pojišťoven měli poskytnut zákazníkovi stanovené informace, vést záznamy z jednání, ale také provést analýzu potřeb zákazníka. Nabízet by pak měli ty produkty, které jsou pro zákazníka nejvýhodnější. Pojišťovny by dále neměly ovlivňovat zaměstnance při výběru rezervotvorného životního pojištění. S cílem zabránit tzv. pyramidám nebo strukturám tzv. letadla je v návrhu stanoven zákaz vyžadovat vstupní nebo jiný obdobný poplatek jako podmínku výplaty příštích odměn za tuto činnost a zákaz odvozovat odměny od získání dalších osob pro tuto činnost.
Ze stran pojišťoven se i tentokrát objevují hlasy dožadující se snížení odměn pojišťovacích zprostředkovatelů, respektive změny systému jejich vyplácení. Regulace provizí byla řešena v rámci příprav návrhů první novely, nicméně s odkazem na zásadní připomínky Legislativní rady vlády se od změny právní úpravy v tomto ohledu nakonec upustila. Ani předložený návrh novely s takovýmto zásahem nepočítá.
Není zprostředkovatel jako zprostředkovatel
Dle stávajícího zákona existuje pět „typů“ zprostředkovatelů, přičemž jejich označení jsou matoucí a zavádějící. Zákazníkovi tak není úplně zřejmé, s kým jedná a kdo následně nese v případě vzniku škody odpovědnost. Nově by se mělo rozlišovat pouze mezi tzv. samostatným a vázaným zprostředkovatelem, který ale bude moct jednat pouze na základě smlouvy s jedním zastoupeným.
O vysoké popularitě, které se dnes zprostředkovatelství v oblasti pojišťovnictví těší, svědčí i skutečnost, že ČNB registruje téměř sto padesát tisíc zprostředkovatelů. Aktivních jich ale je dle dostupných údajů „pouze“ kolem 30 tisíc. Návrh novely přináší změny i v požadavcích na jejich odbornou způsobilost. Již by nemělo postačovat dokončení střední školy, ale nutná by měla být minimálně maturitní zkouška. Odborné znalosti a dovednosti by se měly prokazovat osvědčením o vykonání odborné zkoušky, kterou budou moct provádět pouze subjekty speciálně akreditované u ČNB.
Odradit zprostředkovatele, kteří mají tuto činnost pouze jako „pojistku“, by mohlo časové omezení platnosti oprávnění pojišťovacího zprostředkovatele. Dle návrhu by platilo pouze do konce roku následujícího po provedení zápisu do registru. Prodloužit by jej mělo být možné vždy pouze o dalších 12 měsíců zaplacením správního poplatku.
Nové povinnosti také v novém občanském zákoníku
Uvedený návrh novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích není jediným prostředkem k lepšímu postavení zákazníků. Nový občanský zákoník zavedl tzv. odpovědnost profesionála, která se uplatní také v případě zprostředkovatelů. Kdo se veřejnosti jeví, že je odborníkem v dané oblasti, je povinen jednat s odpovídající znalostí a pečlivostí, a v případě, že způsobí svoji placenou radou nebo informací škodu, je povinen ji nahradit bez ohledu na zavinění. Dále nový občanský zákoník upravuje práva spotřebitelů, speciálně u smluv sjednávaných na dálku nebo mimo obchodní prostory. Jedná se zejména o výčet povinností, které jsou zprostředkovatele povinni zákazníkovi sdělit, a možnosti zákazníka od smlouvy bez udání důvodu ve stanovené lhůtě odstoupit.