Volby ve Velké Británii jsou na pořadu dne již v pátek 13., ale není moc z čeho vybírat. Labouristé a konzervativci, kdysi středolevicová, resp. středopravicová strana, se sobě po třech volbách za posledních čtyři roky neustále vzdalují. V pátek si tak budou muset voliči vybrat mezi Borisem Johnsonem, jehož konzervativci slibují tvrdý brexit, a Jeremym Corbynem, jehož labouristé plánují „přepsat pravidla ekonomiky“ radikálně socialistickým stylem. Johnson vede nejneoblíbenější vládu v historii, Corbyn její nejneoblíbenější opozici.
Poslední volby byly ve znaku posunu do extrému. Dnešní manifesty jdou ale ještě mnohem dál. V roce 2017 byli labouristé nalevo od hlavního proudu Evropy. Dnes chtějí uzmout 10 % kapitálu velkých podniků, držet ho ve fondech přispívat jím do státní pokladny. Zavedli by také čtyřdenní pracovní týden, údajně bez ztráty na výplatní pásce. Zdá se, že seznam průmyslových odvětví, která mají být znárodněna, se čím dál víc rozrůstá. Patenty na léky by mohly být nuceně licencovány. Návrh zákona o rychlém nárůstu výdajů by dopadl na bohaté a na společnosti, jejichž daňové zatížení by se přesunulo od nejnižšího ve skupině zemí G7 k tomu nejvyššímu. Jde o pokus řešit problémy 21. století politickými opatřeními, která ve 20. století selhala.
Corbyn neudělal nic, co by tlumilo obavy ohledně jeho světonázoru. Kritik západní zahraniční politiky a sympatizant s diktátory v Íránu a Venezuele, kteří jsou také proti ní, obvinil NATO z ruské invaze do Ukrajiny v roce 2014. V loňském roce tvrdil, že vzorky nervové látky, která v Salisbury otrávila bývalého ruského špiona, by se měly zaslat do Moskvy, aby Vladimir Putin viděl, zda jsou jeho. S takovým premiérem by se Británie nemohla spoléhat na přijímání amerických zpravodajských služeb. Corbyn se nezabýval ani antisemitismem, který se mu před očima zakořenil v labouristické straně. Někteří by to mohli skousnout jako cenu za druhé referenda o brexitu, které Corbyn nakonec slíbil.
I konzervativci od roku 2017 vyšperkovali svou stinnou stránku. Johnson zahodil dohodu o brexitu vyjednanou Theresou Mayovou a uzavřel ještě horší, která v důsledku odsekla Severní Irsko, aby Británie mohla opustit celní unii Evropské unie. Veřejnost je z celého fiaska tak zoufalá, že jeho slib „dokončit brexit“ získává podporu. Jenže poté, co by Británie počátkem příštího roku opustila Evropskou unii, by začala tvrdá práce na vyjednávání obchodní dohody. Johnson říká, že by to stihl do konce roku 2020, anebo by odešel bez dohody. Brexit bez dohody je tedy stále na stole vzhledem k tomu, že dohodnout dohodu za méně než rok je hodně náročné. Nejslibnější odhady naznačují, že odchod bez dohody by snížil průměrné příjmy o 8 % oproti tomu, kde by jinak byly po deseti letech.
Brexit není jediným problémem Johnsoných nových konzervativců. Provedl čistku umírněných a urychlil posun od ekonomicky a sociálně liberální strany k ekonomicky intervencionistické a kulturně konzervativní. S cílem získat si dělnickou třídu navrhl zvláštní státní podporu, britské vládní zakázky a kusovitý plán daní a výdajů, který nedává smysl. V kampani o brexitu se také něco naučil: že za lhaní nebo porušování pravidel není žádný trest. Slíbil, že parlament nerozpustí, a učinil tak; slíbil, že neprodlouží jednání o brexitu, a přesně to udělal. Stejně jako Corbyn i on normalizoval předsudky tím, že projevil své vlastní a nezkoumal ty v jeho straně (oba muži jsou považováni za rasisty 30 % voličů).
To nastavuje zbývajícím liberálním demokratům nízkou laťku. Ale i oni se od voleb v roce 2017 stali extrémnějšími. S novou vůdkyní Joe Swinson šli dál za myšlenku druhého referenda až k nezodpovědnému příslibu jednostranně zvrátit brexit. Čímž po zásluze neuspěli. Jejich ekonomický přístup (mírný nárůst výdajů placený z daní) je nejrozumnějším z návrhů hlavních stran a jako jediní jsou upřímní ohledně nákladů na stárnoucí společnost. Pokud jde o změnu klimatu a sociální politiku, hledají nejlepší rovnováhu mezi ambicemi a realitou. Stejně jako posledně jsou tak jedinou volbou pro ty, kdo odmítají jak tvrdý brexit konzervativců, tak tvrdě levicové plány labouristů.
Přesto ale nevyhrají. Tak proč je volit? Praktickým důvodem je omezit kohokoli, kdo skončí v Downing Street. Corbyn se chystá vládnout se skotskou národní stranou, která by podpořila většinu jeho programu výměnou za další referendum o nezávislosti. A s dostatečným počtem křesel liberálních demokratů by se jeho plány podařilo zablokovat. Stejně tak je tomu v případě Johnsona.
Zdroj: The Economist