Zkušené pozorovatele české scény by to snad ani nemělo překvapovat. Další ministr zdravotnictví přišel a slíbil, že všechno bude dobře, protože on tomu rozumí. Pak strávil pár týdnů v úřadě a zjistil, že dobře nebude a přišel s „revolučním návrhem“ na mírné zpoplatnění některých zdravotnických služeb. Letos se to přihodilo ministru Kubinyimu, loni v létě podobně „obrátila tehdejší ministryně zdravotnictví Marie Součková. Ta navrhovala platby pacientů za pobyt v nemocnici, návštěvu doktora i vydání léku.
Oba dva patřili před svým jmenováním do funkce k tvrdému jádru sociální demokracie, pro které je jakákoliv zmínka o tom, že by snad lidé mohli trošku tu a tam připlatit za recept či za sanitku, naprostým rouháním. Po pár měsících oba dva obrátili a oba dva přišli s velmi podobnými návrhy na mírné poplatky za recept a za stravu v nemocnici.
Je mírně paradoxní, že i když návrhy Součkové i Kubinyiho jsou velmi krotké a nijak by nezměnily socialistickou tvář českého zdravotnictví, stálo je jejich „prozření“ ministerský post. Jakmile své návrhy zveřejnili, zvedli se proti nim další pravověrní sociální demokraté a plamenně brojí proti jakémukoliv „kupčením se zdravím“.
Situaci velmi vystihuje upřímné vyznání poslankyně ČSSD, která řekla, že preference strany jsou špatné, a tak žádné změny ve zdravotnictví nepřipadají do úvahy. Tak to je skvělé! Pokud jsme si snad mysleli, že politici berou plat za to, aby rozumným způsobem spravovali věci veřejné, tak to jsme se spletli. Oni berou plat za to, aby udržovali preference své strany dost vysoko na to, aby mohli zůstat politiky! Pokud je to takto, tak to nakonec s tím zdravotnictvím nevypadá ještě tak špatně …
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)