Finančně investorské defilé „průšvihů“ roku 2010, stejně jako ZOH ve Vancouveru, zahájila s plnou pompou výprava Řecka. Kdysi kolébka západní civilizace, dneska ekonomický propadlík Evropské unie oděný v modrobíle pruhovanou vlajku už pomalu opouští podium a na jeho místo přichází početnější výprava celá v rudém se zlatou pěticípou hvězdou na hrudi, zástupci Číny.
Poslední kusé ekonomické zprávy ze země středu nám dávají pocítit jeden velký rozdíl mezi našim světem , kde je právo na informaci samozřejmostí, a světem komunistické Číny, kde je informace pouze nástrojem k manipulaci obyvatelstvem. Spekuluje se o obrovské bublině na čínském nemovitostním trhu, ale konkrétních čísel je tak málo, že se používají jen velmi vágní a nekvantifikované argumenty. Pohled z okna mrakodrapu pekingského finančního centra, který dává nahlédnout do neobsazených pater svých sousedů, slouží jako důkaz o vysokém procentu vacancies. Pamatuju si na podobné video, které natočil už zhruba před rokem Hugh Hendry http://www.youtube.com/watch?v=ektMQGbW3wk, kde nás prováděl ulicemi čínského velkoměsta a ukazoval jeden za druhým prázdné a neobsazené administrativní budovy. Uběhl rok a nic se nestalo.
Zoufale pravdivá se zdá také pasáž z knihy Jaspera Beckera: Čína na přelomu století. Autor píše: „Uzavřenost před světem a manipulování s informacemi byly po dlouhou dobu považovány za jednu z hlavních podmínek úspěšné vnitřní i zahraniční politiky...byrokratický aparát,který prostupuje všemi vrstvami čínské společnosti prosije a upraví každou informaci tak, aby sloužila zájmům nadřízených...většina statistik vzniká na objednávku propagandy“ . Kniha vyšla v roce 2000. Od té doby uběhla jistě spousta vody a svět vypadá trochu jinak, avšak některé zvyky se mění jen velmi těžko, obzvláště, když plní svůj účel.
Čtěte také další sloupky autora:
Pusté mrakodrapy v Pekingu, město duchů Ordos na severu země http://www.youtube.com/watch?v=0h7V3Twb-Qk, nebo druhý největší shopping mall na světě zející prázdnotou jsou jistě pádným důkazem neefektivity investic v Číně, nikdy však nemohou nahradit poctivou a nezávislou statistiku zevrubně analyzující celou ekonomiku, na jejímž základě bychom mohli přijmout nějaké smysluplné rozhodnutí.
Zapomeňme na to, že někdy budeme do detailů vědět, co se děje v komunistické Číně. Pokud nemovitostní bublina praskne, západní investoři budou ti poslední, kteří se o tom dovědí. Mějme na paměti ještě jednu důležitou věc. Vládcové v Číně vědí, že jakákoliv hlubší ekonomická krize přinese také krizi politickou. Proto se budou snažit udělat cokoliv, aby ji odvrátili. I lhát.