Česká republika díky dohodě o narovnání s japonskou bankou Nomura ušetřila podle dnes zveřejněných materiálů ministerstva financí (MF) celkem 17 miliard korun. Česko japonské bance Nomura zaplatilo 3,6 miliardy korun, přičemž bez této dohody by odškodnění představovalo částku 20,6 miliardy korun, vyplývá z dokumentů MF.
Podle ministra financí Miroslava Kalouska naopak z transakce prodeje IPB do rukou ČSOB vznikla České republice škoda 34,2 miliardy korun. "Londýnský tribunál totiž jasně řekl, že prodej IPB měl kladnou hodnotu ve výši 34,2 miliardy korun, nikoliv jednu korunu," řekl Kalousek.
Zároveň potvrdil, že MF kvůli nevýhodné smlouvě státu s ČSOB o převodu IPB z roku 2000 podá trestní oznámení na členy bývalé vlády Miloše Zemana s výjimkou tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, na tehdejšího guvernéra ČNB Josefa Tošovského a na konkurzního správce zkrachovalé IPB Petra Staňka.
"Můžeme to interpretovat tak, že buď nucený správce, který měl prodávat majetek v hodnotě 34 miliard, ho prodal ze soboty na neděli bez výběrového řízení za jednu korunu. Nebo majetek, který měl mít hodnotu jednu korunu, protože byl za jednu korunu prodáván, česká vláda přeplatila svými garancemi o 34 miliard. V každém případě vznikla daňovému poplatníkovi škoda 34 miliard. A za to někdo nese odpovědnost," řekl Radiožurnálu.
Mluvčí ČSOB Ivo Měšťánek naopak dnes České televizi řekl, že banka má několik rozsudků, ve kterých arbitráže konstatovaly, že hodnota krachující IPB byla v momentě převzetí jednoznačně záporná nebo nulová.
Z dohody, která mírnila spory, vyplývá, že Česko jen za právníky ve sporu utratilo 750 milionů korun. Kauza IPB tak stála Česko dosud necelých 170 miliard korun, uvedla dnes ČT dále ve svých hlavních zprávách.
Stát prohrál arbitráž s bývalým majitelem IPB, japonskou Nomurou, v roce 2006. Smlouva byla podle MF tajná kvůli dalším souběžným sporům ohledně zkrachovalé IPB. Několik sporů vedl především stát s bankou ČSOB. Loni v prosinci stát nakonec prohrál pařížskou arbitráž s ČSOB ohledně pohledávek po bývalé IPB a musí bance zaplatit dvě miliardy korun. Po skončení této arbitráže tak podle ministra Kalouska nebylo nadále nutné smlouvu tajit.
"Z příslušných pasáží zveřejněného rozhodnutí každopádně vyplývá, že arbitři odmítli obranu státu poukazující na neplatnost postoupení pohledávek, které byly předmětem sporu," řekl ČTK Martin Bohuslav z advokátní kanceláře Ambruz & Dark. Jedním z důvodů byla podle něj i skutečnost, že v příslušném ustanovení smlouvy, uzavřené mezi státem a ČSOB, byly povinnosti státu formulovány široce.
Do roku 2006 stát vedl s bývalým majitelem IPB, japonskou společností Nomura, řadu soudních sporů. Japonská banka původně požadovala až 40 miliard korun. Česko naopak v jiné arbitráži po Nomuře chtělo 111 miliard korun jako náhradu škody, kterou Nomura údajně způsobila tím, že se podílela na krachu IPB. V roce 2006 ČR arbitráž s Nomurou prohrála, výše částky ale nebyla určena. V listopadu 2006 Česko podepsalo s Nomurou smír, podle něhož měla výše odškodnění činit nula až sedm miliard korun. Nakonec Česká republika Nomuře zaplatila 3,6 miliardy korun.
Bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý České televizi řekl, že smlouva, která řešila prohranou arbitráž mezi státem a Nomurou, byla odtajněna až čtyři roky poté, co se tak mělo stát. Česku podle něho tehdy hrozila náhrada škody v intervalu 25 až 50 miliard korun a uzavřenou dohodou se podařilo snížit platbu ČR Nomuře na tři miliardy korun. "Je to jedna z mála dohod, která vedla ke snížení zátěže ČR," uvedl Tlustý. Zároveň upozornil, že ve smlouvě nebyla obsažena beztrestnost manažerů.
Nomura podle Tlustého nižší částku přijala kvůli tomu, že šlo o rychlé řešení. To dodalo oběma stranám kredit. Takové spory se totiž obvykle táhnou desítky let, řekl ČT. Navíc měly Nomura, ČSOB i český stát v účetnictví dohadné položky za desítky miliard korun, což se špatně obhajuje jak před auditory, tak před investory, dodal Tlustý.
Po nástupu ministra financí Kalouska se situace podle Tlustého ale vyhrotila. "Do dneška se čekalo na neradostný okamžik, a tím byla prohra České republiky vůči ČSOB," řekl televizi Tlustý. Dodal, že tím klesla jakákoliv naděje na úspěch státu. Není důvod tajit obsah tehdy uzavřené smlouvy, doplnil.
Hlavním viníkem komplikací kolem krachu IPB a jejího následného převedení pod ČSOB je podle Tlustého špatná dohoda na začátku celé věci. "To byl naprosto tragický příklad neúspěšného zákroku státu. Mimochodem málokdo ví, že celá ta hra kolem IPB a ČSOB stála daňové poplatníky přibližně 200 miliard korun, zaokrouhluji," uvedl pro Radiožurnál. Autorem nekvalifikovaného zásahu byla podle něj nepochybně vláda bývalého premiéra Miloše Zemana.
Stínový ministr financí ČSSD a bývalý náměstek ministra financí Jan Mládek večer v pořadu Události komentáře v ČT řekl, že jestli sociálnědemokratická vláda udělala nějakou chybu, tak v tom, že po vyhlášení nucené správy nad IPB, "začal Zeman naslouchat slovům Václava Klause a ministra Grégra".
Dohoda o narovnání počítala s tím, že pokud by byla škoda vyšší než sedm miliard korun, Česko by zaplatilo Nomuře sedm miliard korun. Pokud by byla nižší než sedm miliard, měla ČR zaplatit celou škodu.
Vzorec pro odškodnění vycházel z ceny očištěné IPB ve výši 34,2 miliardy korun, která se ovšem snížila o deset miliard Kč. O ty prý chtěla Nomura navýšit kapitál IPB za předpokladu, že by stát poskytl IPB pomoc. ČR využila tento argument při vyjednávání s Nomurou a prosadila tuto investici do vzorce pro výpočet odškodnění, a to ve prospěch státu. Při zohlednění podílu Nomury v IPB ve výši 46,16 procenta a ceny za akcie IPB prodané Nomurou nakonec byla vyčíslena hodnota podílu Nomury na 2,8 miliardy korun, dalších 0,8 miliardy Kč činily úroky.
Česká republika se ve smlouvě rovněž zavázala, že odškodní Nomuru za jakoukoliv škodu a ztrátu uplatněnou v dalších smluvně určených sporech. Závazek se týkal například sporů mezi ČSOB a Nomurou ohledně kauzy České pivo. Kauza se týká nevýhodného vyvedení akcií pivovarů z IPB předtím, než banku převzala ČSOB. Banka ve sporu, ve kterém pro český stát požaduje až 24 miliard korun, podala dovolání k Nejvyššímu soudu. Pokud by ve sporu uspěla, musela by peníze od Nomury převést státu a ten by je podle dohody o narovnání převedl zpět Nomuře.
Podle informací zveřejněných v únoru 2008 rovněž stáhlo MF v rámci smíru žalobu o náhradu škody v hodnotě 6,9 miliardy korun na bývalé šéfy Investiční a Poštovní banky (IPB). "Žaloba byla ve lhůtě stanovené dohodou vzata zpět, mimo jiné proto, že se jednalo o žalobu na dozorčí radu a aktivně legitimovaným orgánem pro žalobu tohoto typu bylo představenstvo," uvedl tehdy ředitel mezinárodněprávního odboru ministerstva financí Radek Šnábl.
Česká národní banka zavedla na IPB nucenou správu 16. června 2000. Dne 19. června 2000 byly veškerá aktiva a závazky IPB převzaty ČSOB. Prodaná aktiva banky byla garantována českým státem, a velká část nedobytných pohledávek byla následně převedena na státní instituce, respektive Konsolidační agenturu. Po krachu IPB se do plných obrátek roztočil kolotoč vzájemných žalob mezi hlavními hráči nucené správy a prodeje majetku IPB do rukou ČSOB: státem, Československou obchodní bankou a Nomurou.