Pernod Ricard utrpěl velkou personální ztrátu

Minulý pátek zemřel předseda představenstva a bývalý generální ředitel - Patrick Ricard. Bylo mu 67 let, když utrpěl v jižní Francii infarkt, na nějž zemřel.

Patrick Ricard by synem zakladatele společnosti - Paula Ricarda. Společnost byla založena ve dvacátých letech minulého století a dlouhou dobu se profilovala jako producent především anýzového aperitivu – pastisu z Marseille. Byl to ale Patrick Ricard, který stál za dynamickým rozvojem firmy, a právě on byl motorem na cestě k pozici druhého největšího výrobce alkoholických nápojů na světě.

Patrick Ricard nastoupil do firmy svého otce v roce 1967 a prošel v rodinné firmě několika pozicemi. Firma v roce 1975 fúzovala se svým rivalem na poli výroby pastisu – společností Pernod. Od roku 1978 byl Patrick Ricard generálním ředitelem po dobu 30 let a proměnil společnost opravdu k nepoznání. V portfoliu Pernod Ricard postupně přibyly značky Austin Nicholas/Wild Turkey z USA, Ramazzotti z Itálie, Irish Distillers z Irska, vinice Jacob’s Creek z Austrálie a v neposlední řadě Seagram nebo Alied Domeq .

Poslední akvizicí, kterou Patrick Ricard realizoval z pozice CEO, byl nákup švédského gigantu Vin & Sprit. Tak se ocitla ve skutečné skvělé světové společnosti i Karlovarská Becherovka. Tu totiž Pernod Ricard privatizoval na konci minulého století a umožnil tak její růst daleko za hranice regionu, kde byl tento bylinný likér dlouhodobě známý. Prostřednictvím mezinárodní distribuce je tedy možné Becherovku ochutnávat prakticky po celém světě.

Ve středoevropském regionu odkoupil Pernod Ricard vedle Becherovky i polskou ikonu – Vodka Wyborowa, kterou zařadil do svého portfolia vedle Absolut Vodky, kubánského rumu Havana Club nebo ginu Beefeater.

Pernod Ricard dále rozšiřuje svoje trhy a především roste v Asii, která slibuje pro výrobce alkoholických nápojů skvělé odbytiště. V oblasti prémiových alkoholů již Pernod Ricard vede nad svými konkurenty.

Nekrology po smrti Patricka Ricarda se shodují v tom, že patřil k nejlepším manažerům Francie, neboť v mnoha ohledech překročil nejen hranice lokálního výrobce pastisu, ale i časté hranice frankofonního nazírání světa, a vybudoval světovou korporaci, která si ponechala z francouzského prostředí jen to pozitivní.