Putin si sám rybník nevypustí

V popředí zájmu bude i v letošním roce Ukrajina, avšak její budoucnost bude alespoň částečně formována vývojem u jejího souseda, tedy v Rusku. Pokud Moskva poskytne prostor pro nadechnutí, Kyjev může uspět se svými reformami. Před Vladimírem Putinem stojí několik možností, jeho dosavadní politika směrem k Ukrajině má hodně smíšené výsledky. Získal Krym, ale jeho kontrola nad tímto územím byla už předtím fakticky zajištěna přítomností ruského válečného loďstva. Proruští separatisté (a pravděpodobně i ruské jednotky) zabrali část ekonomicky důležitého Donbaského regionu. Putin možná počítá s tím, že toto území bude brzdit další rozšiřování NATO směrem na východ a zároveň zpomalovat ekonomický pokrok Ukrajiny. Jen málo Ukrajinců mělo dříve ambice pro vstup do NATO a tato organizace to také nepovažovala za prioritu. Putinovy kroky a hrozba ze strany Ruska to ale změnily.

Putin tedy získal Krym, ale ztratil veškeré naděje na získání vlivu nad zbytkem Ukrajiny. V Rusku samotném se projevuje tvrdý dopad sankcí a poklesu cen ropy. Kolaps rublu posunul ruské trhy a ekonomiku na kraj něčeho ještě mnohem horšího – hluboké recese, vysoké inflace, systematických problémů bank a rostoucí platební neschopnosti napříč celou ekonomikou. Putin by stále mohl změnit strategii a začít podporovat mírové řešení a normalizaci vztahu Ruska se Západem. Mohl by se poučit ze současných ekonomických a finančních problémů Ruska a nastartovat reformy týkající se zejména slabého podnikatelského prostředí, vlády práva a ochrany vlastnických práv. Dlouhé období vysokých cen ropy mu umožnilo tyto oblasti ignorovat, i když to je možná u konce. Pro Putina by ale změna směru znamenala ztrátu modelu, který jemu samému a jeho blízkým dobře sloužil.

Mnohem pravděpodobnější je tak jiný scénář. V něm se Rusko otočí směrem dovnitř a bude dál posilovat obranu před Západem, nahrazovat dovozy a stranit se smysluplných reforem vládního systému. Pravděpodobně neuspěje, protože nemá potřebné zdroje na investice a kapitál bude dál odtékat. Bude stoupat míra, s jakou do ekonomiky intervenuje stát. Historie Sovětského svazu ale ukazuje, že to nikam nevede. Zejména ropný sektor čelí poklesu a nemá peníze na investice. Dokonce i zemědělství bude muset bojovat, aby využilo zákazu dovozů potravin ze Západu. I tento sektor totiž trpí dlouhými roky nízkých investic, migrací do měst a archaickými výrobními řetězci. K tomu se přidává negativní demografický vývoj a pravděpodobný odchod mozků na Západ.

Putin a jeho země potřebují úplně jiný model rozvoje. Během svých 15 let u moci ale ukázal, že jeho režim není ochoten či schopen tolerovat radikální reformy, kterých je třeba, tyto reformy by totiž hlavně podkopaly základy režimu samotného.

Autorem je stratég Standard Bank Timothy Ash.

Zdroj: BeyondBrics, FT