Návrh zákona o registru smluv ve své podstatě zavádí především povinnost uveřejnit určité smlouvy v nově zřízeném veřejném registru smluv. Tato povinnost se má vztahovat na veškeré smlouvy, které budou uzavřeny se státem, obcí, státní příspěvkovou organizací, státním podnikem, právnickou osobou vlastněnou státem a dalšími zákonem vyjmenovanými osobami veřejnoprávní povahy. Z tohoto obecného pravidla však zákon v navržené podobě stanoví několik výjimek, na které se tato povinnost nevztahuje. Jde tak například o smlouvy s plněním do padesáti tisíc korun nebo o smlouvy s nepodnikajícími fyzickými osobami (ledaže se jedná o převod nemovitosti). Danou smlouvu po jejím uzavření podle návrhu zákona může zveřejnit v registru, který má spravovat Ministerstvo vnitra, každá ze smluvních stran.
V těchto základních parametrech se verze obou komor neliší. Senátní verze pouze určitým způsobem rozšiřuje zákonné výjimky (a tím tedy zužuje aplikační rozsah zákona) o dotační smlouvy (týkající se dotací poskytnutých SZIF) a smlouvy, při jejichž plnění žádná ze smluvních stran nepoužije finanční prostředky z veřejných rozpočtů. V čem se však obě verze zásadně liší, jsou právní důsledky nesplnění povinnosti danou smlouvu uveřejnit.
Návrh zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou totiž stanovuje, že dokud daná smlouva nebude v registru smluv uveřejněna, nenabude účinnosti. Pokud by se tak nestalo do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, byla by tato smlouva neplatná od počátku. To by například znamenalo, že veškeré plnění stran poskytnuté na základě této smlouvy by bylo bezdůvodným obohacením, které by bylo možné žádat po druhé smluvní straně zpět. Bylo by tedy v zájmu obou smluvních stran, aby ke zveřejnění smlouvy v registru došlo. V opačném případě by vznikla na obou stranách právní nejistota ohledně obdrženého plnění od druhé smluvní strany či možnosti toto plnění po druhé smluvní straně vymáhat. Pro úplnost je nutné dodat, že tento důsledek by se podle návrhu uplatnil až na smlouvy uzavřené po 1. červenci 2017.
Senát navrhuje předmětná ustanovení návrhu zákona změnit tak, že namísto této soukromoprávní sankce by důsledkem nezveřejnění smlouvy v registru byla správní odpovědnost veřejnoprávní strany smlouvy. To znamená, že by v případě porušení povinnosti dle tohoto zákona mohl být stát, obec nebo jiná právnická osoba, na níž se aplikuje tento zákon, pokutována ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Nezveřejnění smlouvy by tak pro druhou stranu smlouvy, tj. soukromou osobu, která uzavřela danou smlouvu se státem (nebo jinou osobou veřejného práva vypočtenou tímto zákonem), nemělo žádné přímé důsledky. Smlouva by byla platnou a účinnou, pouze by druhá (veřejnoprávní) strana smlouvy mohla dostat od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pokutu.
Je tedy zřejmé, že v tomto podstatném aspektu se obě verze zásadně odlišují. O tom, jaké znění zákona bude nakonec přijato, rozhodne v nejbližší době Poslanecká sněmovna.