S ředitelem Lunaplastu Petrem Novotným jsme se od povodní na soutoku Labe a Vltavy dostali až ke světovým cenám ropy. Hlavně na nich je totiž mělnický výrobce polyetylénového potrubí závislý.
Je to trochu paradox. Firma, která sama vyrábí v Hoříně u Mělníka plastové vodovodní potrubí, byla vyplavena v roce 2002 i v roce 2013. „Svépomocí jsme ale výrobu obnovili a dnes vyrábíme na nových linkách. Jen
v základních dimenzích vyrábíme 500 kilometrů vodovodních trubek měsíčně. Celkově jde asi o pět tisíc tun materiálu ročně,“ říká ředitel Luna Plastu Petr Novotný. Rodinná firma přitom podle něj není ani tak závislá na ekonomické situaci v Česku
jako na cenách ropy. „Na té opravdu náš byznys stojí, a proto se v tomto odvětví dá jen těžko předvídat, stejně jako nepředpovíte povodeň.“
Patria Online: Když jsme u toho předvídání, dokdy podle vás ještě může trvat ekonomický růst a dá se na to, že jednou skončí, nějak připravit?
Že jednou růst skončí, je jasné. Je jen otázka kdy. Mnozí včetně státu řeší krizi tak, že začnou šetřit a přestanou investovat. Přitom by to mělo být naopak. Vždy, když je ekonomický útlum, tak se dá investovat.
Naše firma zainvestovala i díky naší bance v roce 2014, dokonce už i v roce 2013. Takže se dá říci, že jsme na nějaký útlum, který jednou přijít musí, připraveni. Zásadně jsme rozšířili paletu našich výrobků, které
se, abychom byli firmou s velmi nízkými náklady. Máme pouze 30 zaměstnanců, ale objem výroby se i tak každým rokem zvyšuje. Daří se to právě díky novému strojnímu vybavení a automatizaci. Snažíme se přitom nezvyšovat počet pracovníků,
i když vyrábíme na tři směny. Kromě příslušné administrativy, která nám bohužel stále narůstá, spíš využíváme automatické stroje a zajišťujeme vyšší odbornost našich zaměstnanců.
Patria Online: Je tedy administrativa pro podnikání největší překážka?
Samozřejmě, že je nutné administrativu mít pro vlastní kontrolu i pro informace, které vám dodává. Nicméně je to zátěž, která se rok od roku komplikuje. Když jsme hlasovali o vstupu České republiky do Unie, tak
nám slibovali, že administrativy bude čtyřikrát méně. Administrativy přitom neustále přibývá. Samozřejmě, že to není jen vinou Bruselu, každopádně si myslím, že administrativní zátěž pro menší firmy je zbytečně složitá,
a to nemluvím o situaci, když chcete něco budovat nebo postavit. Procedura povolování je minimálně na rok. V současné době chceme stavět novou budovu s kancelářemi, řešíme to s úřady víc než dvanáct měsíců a ještě pořád zdaleka nestavíme.
Patria Online: Pomáhá v této investici nějak banka?
Tuto investici zvládáme sami, banka nám pomáhá s investicemi hlavně do nových strojů a linek. V minulosti jsme měli jinou, ale tam nám často říkali, proč a co nelze. Proto jsme si udělali výběrové řízení. Hledali jsme
banku, která nám nabídne nejlepší podmínky a pokud možno ještě něco navíc. Před tímto krokem jsme si vše platili bez dotací a pak jsme jen spláceli bance. Dotace jsme začali využívat až s přechodem k ČSOB.
Jedním z argumentů pro tuto volbu byl fakt, že za zpracování a za podání žádosti k dotaci nechtějí nic, pokud nejste v dané dotaci úspěšný. To nám přišlo jako fair nabídka.
Patria Online: Říkal jste, že krize vás příliš nezasáhla. Byla nárazová povodeň horší?
Určitě. Bohužel, pokud již povodeň dosáhne určité hladiny a voda v areálu vystoupá a zasáhne všechny elektronické součástky strojů, tak vám je zničí. Pro naši firmu povodeň každopádně namenala odstávku na čtyři měsíce. Přicházeli jsme o zákazníky,
což byl problém. Povodeň je ovšem jedna věc, ta přijde jednou za sto nebo za pět set let, co ale nedokáže naplánovat nikdo, jsou ceny ropy. Tedy základ pro náš vstupní materiál, se kterým pracujeme a ze kterého
vyrábíme.
Patria Online: Jak se k vám vůbec ten materiál dostává?
Především u větších průměrů potrubí, které vyrábíme z typu polyetylénu PE 100 a jeho modifikací, je to poměrně složité. Granule, ze kterých se naše výrobky zpracovávají, vyrábí pouze osm devět firem na světě,
přičemž asi jen šest jich je dostupných na evropském trhu. Protože jde o výrobek z ropy, máme každý měsíc jinou cenu. Minulý rok to bylo velmi složité, protože rozdíl v nákupní ceně byl mezi únorem a červencem
600 euro na tunu. Prodejní ceny jsme upravovali každý měsíc. Trh v Unii v této komoditě zkolaboval i z toho důvodu, že se euro dostalo na historické minimum vůči dolaru. S takovým vývojem ale třeba nikdo nepočítá, když se nastavují podmínky dotací na stavby kanalizací či vodovodů ve městech a obcích. V těch podmínkách jsou totiž pěvně stanovené termíny a ceny.
Patria Online: Dá se to nějak řešit?
Zažili jsme už situace, kdy jsme stavebníkovi či obci museli sdělit, že za danou cenu nemůžeme naše zboží dodat, protože bychom se octli ve ztrátě. Řekli nám tedy, že nebudou stavět. Kdyby ovšem obec nedostavěla
v požadovaném v termínu, tak o dotaci přijde a my bychom přišli o zakázku. V mnoha případech jsme se museli domluvit na kompromisu, aby vše vůbec proběhlo dle harmonogramu. Na takových zakázkách ale
firma prosperovat nemůže.
Rozhovor vznikl ve spolupráci se společností Lunaplast a Firemním a institucionálním bankovnictvím ČSOB.