Sice zatím máme k dispozici jen předběžný odhad růstu české ekonomiky v posledním čtvrtletí loňského roku, ale i tak se dá říct, že za jejím výborným výsledkem stojí především zpracovatelský průmysl. Ostatně jako už několik let za sebou. Nejvýznamnější částí tohoto průmyslu je přitom výroba osobních automobilů orientovaná především na trh zemí EU. Auta představují třetinu průmyslu, třetinu exportu a v podstatě přímo ovlivňují necelých deset procent celé ekonomiky. Přitom s pokračujícími výbornými výsledky se stále tlačí na mysl otázka, jak dlouho to tak ještě může být. Zvlášť, když boom poptávky po osobních automobilech v EU trvá téměř nepřetržitě od 2013.
Za touto otázkou můžeme přitom hledat hned dvě další. A sice, zda poptávka po nových vozech může růst i nadále, a pak především, zda tuzemští výrobky mají vůbec ještě kapacity vycházet této poptávce v ústrety. Nelze si nevšimnout, že situace na jednotlivých národních trzích EU se liší a rozhodně tam není poptávka nijak extra synchronizovaná, jak by se mohlo zdát. V zemích, kde boom poptávky po autech začal nejdříve, je vidět nasycení trhu už dnes. Tam, kde se spotřebitelé vzpamatovali z poslední recese (či dluhové krize) o něco později, jsou prodeje stále ještě na vzestupné fázi. Na optimismu přidávají i průzkumy mezi spotřebiteli zaměřené na zájem o nová auta. Zlom poptávky rozhodně neindikují, první známky blížící se nasycenosti už vidět jsou.
Druhou otázkou je, jak se s rostoucí poptávkou dokáže ještě poprat tuzemský automobilový průmysl, který v loňském roce vytvořil další nový rekord, co do počtu vyrobených aut. Má ještě vůbec prostor pro další zvyšování výroby, když od roku 2007-8 se jeho reálná produkce více než zdvojnásobila? Kam až může za stávajících podmínek produkce z aktuálních 1,4 mil. vozů při daných kapacitách ještě vzrůst? Z tohoto pohledu si už od automobilek zdaleka nemůžeme slibovat tak silnou podporu ekonomického růstu jako doposud, nehledě na optimistický – a současně neudržitelný – sedmiprocentní nárůst trhu EU v prvním měsíci letošního roku. Ale máme za ně vůbec nějakou náhradu?
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna si včera podobně jako ostatní měny v regionu připsala drobný zisk, když otestovala hranici 25,30 EUR/CZK. Doma se jí žádné podpory v podobě nových dat či jestřábích komentářů nedostalo, a tak lze její drobné posílení nejspíše připsat na vrub všeobecně lepší náladě investorů po nedávných korekcích na hlavních trzích.
Český dluhopisový trh se může těšit na další nadílku nových bondů od Ministerstva financí ČR, které včera zveřejnilo emisní kalendář na březen. Chtělo by na trzích umístit cenné papíry za celkem za 24 mld. korun se splatnostní 5-15 let. Emisní kalendář je tak zase o něco velkorysejší oproti těm předchozím (19 mld. za leden, 22 mld. za únor), nicméně opět míří především na střed a dlouhý konec křivky s cílem prodloužení durace státního dluhu. S ohledem na hrubou potřebu financování, kterou samo MF odhadlo na téměř 352 mld. korun (včetně plánovaného deficitu), by měly trhy počítat ve zbylých třech čtvrtletích s mnohem velkorysejší nabídkou dluhopisů…, tedy pokud nepřijde na řadu eurobond nebo výraznější použití rezerv.
Zahraniční forex
Slabší obchodování zaviněné svátkem v USA přineslo jen málo vzruchu, přičemž eurodolar ani příliš nevykolejilo jmenování španělského ministra financí Luis de Guindose do bankovní rady ECB. EU v tomto výběru zjevně zavřela oči nad tím, že Guindos nemá hlubší backround v měnové politice a výběr je dán čistě politickým konsensem. Zajímavější volba pro trh bude za rok, až se bude volit nástupce prezidenta ECB Draghiho.
Dnes trh může zajímat německý index podnikatelské nálady ZEW a eventuálně spotřebitelská důvěra v eurozóně.
Ropa
Cena ropy Brent lehce stoupá nad 65 USD/barel, nicméně bez významnějších zpráv či dat nemá dostatek síly posunout se výrazněji jedním či druhým směrem. Jako zajímavost lze zmínit snahu Venezuely, která dnes vydá vlastní kryptoměnu s názvem „petro“. Ta by měla být kryta ropnými zásobami této latinskoamerické země (největšími na světě), což znamená, že si investoři budou de facto kupovat nárok na zisk z budoucnu vytěžených barelů venezuelské ropy.
Pokud extrahujeme od toho, že se ve své podstatě nejedná o kryptoměnu (základem je garance státu ropu vytěžit, tj. žádná decentralizace), otázkou je, zdali se investorům jejich investice vůbec vrátí. Produkce ve Venezuele totiž meziročně klesla o 20 % a je nejnižší za posledních 30 let (vyjma stávky na počátku tisíciletí). Domácí ropný průmysl trpí akutním nedostatek investic, všudy přítomnou korupcí a státní ropnou společnost řídí vojenští důstojníci. I tak je však možné, že se najdou „fajnšmekři“, kteří režimu poskytnou tolik potřebné dolary, nicméně slibovat si od tohoto experimentu zvrácení hospodářského kolapsu by bylo bláhové.