Ohromující volební vítězství strany Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána zřejmě zklamalo nejednoho evropského liberála. Podle Leonida Bershidskyho z Bloombergu sebou ale nese jedno významné poučení: Hranice toho, co je v Evropě přijatelné, se posouvají doprava.
Orbána mnozí popisují jako černou ovci Evropy, protože opakovaně zpochybňuje evropské hodnoty, vytváří špatný příklad pro ostatní včetně polských, českých a slovenských nacionalistů. Svým vystupováním také podporuje krajně pravicové strany v západní Evropě. Není divu, že Marine Le Penová, Geert Wilders i zástupci německé AfD Orbánovi nadšeně gratulovali k jeho úspěchu. Jenže podle Bershidskyho Orbán do této skupiny stran a politiků vlastně nepatří.
Fidesz se v Evropském parlamentu řadí ke skupině demokratických stran zahrnující i německou CDU a německý ministr zdravotnictví Jens Spahn, který je považován za jednoho z možných nástupců Merkelové, Orbánovi přál před volbami úspěch. Říká také, že „Orbán čelí vlně kritiky, ale stará se o to, aby na evropské hranici vládlo právo a tato hranice byla zabezpečena“. Orbán dokáže svými kroky balancovat na hraně extrémismu a v Německu mu tak je partnerem tvrdé jádro CDU a ne AfD. V Rakousku to není Strana svobodných, ale Lidová strana kancléře Sebastiana Kurze.
Orbán nestojí mimo evropský střední proud také proto, že se mu daří dosahovat jednoho vítězství za druhým. „Hodně toho sice čteme o potlačování občanské společnosti v Maďarsku a vládní propagandě a Orbán je někdy přirovnáván k Putinovi. Maďarské volby jsou ale na rozdíl od těch ruských dost svobodné a férové na to, aby země zůstala demokracií,“ tvrdí Bershidsky.
Fidezs vyhrál volby, kterých se účastnilo 69 % voličů, v roce 2014 to bylo jen 62 %. Nejde tedy o žádné rádoby demokratické vítězství, jakého dosáhl Putin v Rusku. Orbán je neúspěšnějším středopravicovým politikem v Evropě a podařilo se mu posunout hranici mezi tím, co je vnímáno jako tradiční pravicová politika a extrémní pravice. Dosáhl toho tak, že tuto hranici opakovaně překračuje. Jeho útoky na Sorose a podobné kroky součástí běžné politiky ještě nejsou, ale jeho téma evropské kulturní čistoty již ano.
Orbánovi se podle Bershidskyho v Evropě podařilo vytvořit „nový normál“ a EU si musí vybrat, zda bude dál tlačit neliberální vlády zpět do liberálních kolejí, nebo se s novou realitou smíří. „Existují již známky toho, že bruselská byrokracie se vydává druhým směrem. Pravděpodobně upustí od toho, aby se snažila zbavit Polsko hlasovacích práv. Výměnou pak bude požadovat jen nějakou mírnou změnu v reformě polského soudnictví. Vše tu tak směřuje k dohodě, kde si obě strany zachovají svou tvář,“ píše Bershidsky.
EU nemá kapacity na boj s krajně pravicovými silami na široké celoevropské frontě. Ta zahrnuje země jako Polsko, Maďarsko, ale i Rakousko a nyní rovněž Itálii. Unie se bude muset smířit se stranami, jako je Fidesz, jejich vůdci se ale formálně musí i nadále držet tradiční středové politiky a musí být ochotni jednat a ne neustále zpochybňovat členství jejich země v EU. Orbánovy projevy sice zní naprosto rebelsky, ale v praxi nikdy neodmítal dialog s EU a stranil se extrémů.
Unie již nemůže předstírat, že Orbán je izolovaným jevem a upadá do zapomnění. Jeho Achillovou patou může být korupce a na tu by se Unie mohla zaměřovat. V tomto případě jde ale o běh na dlouhou trať. Evropa se tak podle Bershidskyho musí naučit žít s politiky, jako je maďarský premiér. Ti totiž mohou postupně získat moc i v mnohem významnějších zemích, než je Maďarsko. Možná se tak nakonec stane i v Německu.
Zdroj: Bloomberg