Polsko zažilo šok ve chvíli, kdy byl 13. ledna v přímém televizním přenosu zavražděn starosta města Gdaňsk Pawel Adamowicz. Z činu je obviněn 27letý muž, který byl před několika měsíci propuštěn z vězení. Tento útok si naplánoval do všech detailů včetně svého prohlášení ihned po útoku. Podle něj šlo o odvetu za to, že byl poslán do vězení. Olga Tokarczuková na stránkách The k tomu dodává, že pro porozumění celé věci musíme znát situaci, ve které se Polsko nyní nachází.
K útoku došlo během Velkého orchestru vánoční pomoci, který se koná po svátcích již 27 let a jde o největší charitativní událost roku zaměřenou na získání peněz pro polské nemocnice. Tokarczuková tvrdí, že u mnoha lidí celková atmosféra vyvolává větší sounáležitost, ale u některých naopak budí velkou nenávist. Jde totiž o akci „mírně anarchistickou a evidentně levicovou“, kterou kritizují zejména pravicově smýšlející lidé. Tato kritika přitom v posledních letech nabírá na intenzitě poté, co volebního vítězství dosáhla „nacionalistická strana Právo a spravedlnost“. I novináři akci kritizují, například s tím, že „podporuje zlo“.
„Naprostá většina Poláků ale vnímá orchestr jako symbol toho, co jsme se snažili vybudovat od devadesátých let,“ píše Tokarczuková. Jde podle ní o symbol tří desetiletí „civilizační změny a pokroku směrem k lepšímu, mírumilovnějšímu a prosperujícímu světu“. Orchestr se podle ní stal i výrazem vzájemného respektu a štědrosti, byť jen na jeden den v roce. Adamowicz pak byl „moderní konzervativec a mimořádně schopný místní politik“.
Jeho vrah má podle oficiální zprávy mentální problémy, ale „k žádnému činu nedochází ve vakuu“. Tokarczuková tak poukazuje například na to, že „státní televize, ze které čerpá informace většina Poláků, šíří agresivní rétoriku a neustále útočí na opozici a na všechny, kteří smýšlejí jinak než vládnoucí strana“. Televizní „propaganda“ také již roky shazuje soudní systém s tím, že soudci jsou kastou postavenou nad zákon a škodí lidu. A přesně to poslouchal ve vězení i mladý muž, který spáchal útok.
Tokarczuková tvrdí, že internet v Polsku plní nenávist, množí se výhrůžky smrtí a násilím. Nikdo za to ale nenese odpovědnost, policie podobná prohlášení ignoruje a demoralizovaná společnost bere nové standardy za své. Politici otevřeně hlásají různé konspirační teorie a jsou si vědomi toho, že čím víc brutality a emocí dají do svých tweetů, o to více lidí je bude číst. Nejagresivněji se chovají populisté, kteří hledají obětní beránky. Těmi jsou v Polsku zejména takzvaní levičáci, Němci, Židé, údajné loutky Evropské unie, liberálové a všichni, kteří nějak podporují imigranty. K tomu přidejme ticho ze strany církve a popsanou propagandu státní televize spolu s demonstracemi protestujícími proti „nepřátelům národa“.
Ve zdravé společnosti spolu lidé mohou nesouhlasit, a to i diametrálně. Nicméně to neznamená, že se budou nenávidět. Polská vláda ale učinila z rozdělení země svůj primární úkol, ve vzduchu visí agrese a ta se pak najednou zaměří na nějaký konkrétní objekt. „Obávám se budoucnosti. Vrátíme se nyní zpět tam, kde jsme byli před tou šílenou vraždou, nebo nás to probere?“ ptá se na závěr Tokarczuková.
Zdroj: The New York Times