Český státní rozpočet v květnu pravděpodobně propadl do výraznějšího deficitu. Už ke konci dubna se hospodaření státu propadlo do deficitu skoro 94 miliard korun a v květnu pravděpodobně daleko výrazněji na stát dopadnou jednak výpadky daní (dané propadem aktivity i odklady) a současně postupně se rozjíždějící výdajové programy (jako programy Antivirus). Pomoc v Česku se rozbíhala spíše pomalu, ale i tak určité náklady (v řádu nižších desítek miliard korun) by měly být v květnovém rozpočtu vidět - deficit pravděpodobně výrazně přesáhne 100 miliard korun a za celý rok si lze představit i úrovně přesahující 500 miliard korun.
V první fázi COVID krize (duben, květen) však rozhodně nebyla chyba podporovat udržení pracovních míst a likviditu ze státního rozpočtu masivně, plošně a zejména rychle. Česko zvláště v rychlosti poskytnutí “hotovostních záplat” zaostávalo, ale to se snad se startem programu COVID III mění. Pomalá a váhavá reakce státu v prvních měsících totiž automaticky může znamenat hlubší dopady do hospodářství a ve finále celkově výraznější “díru” ve veřejných financích.
To platí pro většinu vyspělých ekonomik, které netrpí zřejmými vnitřními ani vnějšími nerovnováhami a mají stabilní finanční systém - zjednodušeně řečeno, mohou si masivní krátkodobou reakci dovolit. Co však ve chvíli, kdy by pandemie nebyla “dočasným” fenoménem? Pokud bychom viděli druhou a třetí vlnu epidemie, programy kurzarbeitu, vysoké sociální výdaje a současně propady příjmů by dlouhodobě negativně dopadaly na státní rozpočty. Největší světové ekonomiky (G7) přitom za posledních padesát let skoro zdvojnásobily zadlužení. Veřejný a soukromý dluh vzrostl ze 130 % na 270 % HDP a letos pravděpodobně hravě překoná 300 % HDP.
Dobrou zprávou na druhou stranu je, že v dnešním finančním systému mohou tlak na dluhopisovém trhu efektivně mírnit centrální banky. Opět to platí pouze tam, kde neexistují vysoké vnější nerovnováhy a vidíme stabilní finanční systém (Argentina ani Turecko takovou možnost nemají). To je naštěstí i případ Česka. Pokud by přišla druhá nebo dokonce třetí vlna pandemie, je pravděpodobné, že by ČNB (prostřednictvím vlastní verze QE) krotila rostoucí výnosy českých vládních dluhopisů.
Nic by však nebylo bez nákladů. Další vlny pandemie by ve finále byly výrazným nabídkovým šokem snižujícím schopnost ekonomik růst. Masivní reakce vlád a centrálních bank by v takové chvíli asi poslala vzhůru inflaci. To by ale určitě bylo lepší řešení než samovolně roztočená deflační spirála…
TRHY
CZK a dluhopisy
Silné květnové výkony akcií a přetrvávající optimismus ohledně uvolňování karanténních opatření pomohly koruně pod klíčovou hranici 27,00 EUR/CZK. Tento týden bude ve znamení mizerných dubnových čísel (maloobchod a dnes PMI) - trhy je však jednoduše čekají. I proto se koruna po proražení 27,00 EUR/CZK může pokusit o další krátkodobé rozšíření zisků.
Zahraniční forex
Eurodolar pokračuje v cestě na sever, což má několik dimenzí. Ta první z nich je evropská, když euru evidentně pomohlo, že EU připravuje masivní balík dotací do zemí nejvíce postižených korona-recesí. Z druhé strany pak dolar začíná slábnout jednak proto, že příchozí americká data jsou děsivá (viz v pátek uveřejněný index PMI za květen či spotřebitelské výdaje za duben) a také proto, že aktuální občanské nepokoje v USA komplikují nejen politickou, ale i epidemiologickou situaci v největší ekonomice světa.
Tento týden bude z pohledu událostí přitom pro eurodolar hektický. Po dnes zveřejněných indexech PMI, resp. v USA ISM totiž trh čekají květnová data z amerického trhu práce (středa a pátek) a také velmi zajímavé zasedání ECB (čtvrtek).
Ropa
Ropa Brent prožila snový květen, ve kterém se vzpamatovala z dubnového výplachu a její cena vzrostla o 40 % až těsně k hranici 38 dolarů za barel. Za nejvýraznějším měsíčním růstem od roku 1999 stojí viditelně lepší fundamentální obrázek trhu. Ten je na jedné straně podpořený rozvolňováním koronavirem způsobených karanténních opatření, jež pozitivně stimulují ropnou poptávku (v Číně je spotřeba ropy již na úrovni minulého roku). Na druhé straně pomáhají s redukováním přebytečné ropy rekordní produkční škrty aliance OPEC+, které prozatím státy plní více méně na jedničku.
Právě další budoucnost omezení produkce bude hlavní událostí nejbližších dní. Další zasedání kartelu OPEC+ je sice oficiálně plánováno na 9. a 10. června, nicméně některé státy vyjádřily zájem na dřívějším (virtuálním) setkání již tento čtvrtek. Zásadní debata se povede o tom, jak významně budou producenti dále snižovat těžbu - rekordní produkční škrty v rozsahu 9,7 mil. barelů denně, plus dobrovolný příspěvek Saúdů, SAE a Kuvajtu (1,1 mil. barelů denně) jsou totiž platné pouze do konce tohoto měsíce, poté by měly dle dubnové dohody činit škrty jen 7,7 mil. barelů denně. Dle zákulisních zpráv je však nyní na stole varianta prodloužení rekordních škrtů o několik dalších měsíců s cílem urychlit rebalancování trhu a dále pomoci cenám ropy.