Liaquat Ahamed působil jako investiční manažer a má za sebou několik úspěšných titulů zaměřených na historii financí a investování. Na Bloombergu hovořil o své knize 1873, která se zaměřuje na tehdejší investiční boom a následný pád doprovázený finanční krizí. Ta podle něj byla první, o které se dá hovořit jako o globální, protože se týkala USA i Evropy a důsledky byly cítit v celém světě. Jaká poučení toto období přináší?
Na Bloombergu se samozřejmě mluvilo o tom, jak se současné dění kolem umělé inteligence může podobat tomu z roku 1873, respektive z let před tímto zlomem. Ahamed si myslí, že paralel je mnoho. Tehdy i nyní se objevila nová technologie, která v lidech budí nadšení a vyžaduje obrovské investice. Stavba železnic konkrétně vyžadovala investice odpovídající 5 % tehdejšího celkového hrubého produktu Spojených států. Nyní by to odpovídalo asi 1,5 bilionu dolarů ročně. To je částka, která zhruba odpovídá tomu, co plánují investovat hyperscaleři.
Akciový trh byl v roce 1873 mnohem menší. Investiční expanze tak byla financována hlavně dluhovými nástroji. I tím se jí ale současná situace začíná stále více podobat, protože technologické firmy přestávají být schopny financovat investice z vnitřních zdrojů. A obrací se směrem k dluhopisovým trhům. Budování železnic bylo tehdy konkrétně financováno asi z 80 % dluhy. Ty byly hlavním finančním trhem tehdejší doby a dluhopisy železničních společností přispěly k jeho dalšímu růstu a rozvoji.
Ahamed následně hovořil o tom, že do stavby železnic nakonec mířilo příliš mnoho zdrojů a peněz, což snižovalo ziskovost železničních společností. V roce 1872 tak jen jedna z pěti vyplácela dividendu. Na podobný vývoj by si tedy měli investoři dávat pozor i nyní. V „AI bublině“ se podle experta už nacházíme, ale je těžké odhadnout načasování toho, kdy praskne. Ty největší bubliny v minulosti přitom nekončily dobře, „tato by se mezi ně řadila“. Její předzvěstí je klesající ziskovost společností. A také to, že investice jsou už tak obrovské, že způsobují výrazný růst poptávky po kapitálu a následně růst sazeb.
Podobně jako před rokem 1873 i nyní reálné sazby znatelně rostou. A to nejen ve Spojených státech. Jde tedy o globální jev daný tím, že si notně půjčují vlády i soukromé společnosti zaměřující se na umělou inteligenci. Ahamed k tomu zmínil zároveň inflační tlaky, které jsou dalším obvyklým rysem pro období nafukování investiční bubliny. Je totiž větší poptávka nejen po kapitálu, ale i po dalších zdrojích, což se projevuje na jejich cenách a následně inflaci.
V rámci diskuse o poskytování financí a kapitálu odpovídal Ahamed také na dotaz týkající se rodiny Rothschildových, jejíž historii se rovněž věnoval. Podle něj došlo k jejímu posunu mezi „bohatší evropské rodiny“ v době napoleonských válek, kdy se zaměřovala na pašování zboží. A po skončení válek pomáhala ze získaných peněz vládám financovat obnovu hospodářství. Ty totiž trvaly celou generaci a Evropu zanechaly v zuboženém stavu. Rothschildovi se díky tomu dostali „do stejné ligy jako královské rodiny a stali se nejbohatší rodinou na světě“.
Pokračování v zítřejším Víkendáři.