To, že jsou někteří obchodníci arogantní a nemají úctu ke svým klientům, není žádnou novinkou, že se dvacetiletý mladík v poště vychloubá svými úspěchy své milé, je docela normální lidské chování. Nedávné slyšení bývalých i současných zaměstnanců (146,94 USD, -8,30%) před americkými zákonodárci potvrdilo fakt, že GS je investiční bankou zachovávající modus operandi společný všem podobným institucím. Celé událost na mne působila spíše trapným dojmem. Nejisté výrazy ve tváři vyslýchaných a jejich patetická bojovnost za svou pravdu ve finále zlidšťovala celkový obraz banky, která si svým úspěšným proplutím krizí vydobyla téměř magickou aureolu.
Z výpovědí vyplynulo, že GS v roce 2007 správně odhadl situaci a šel nakrátko do hroutícího se trhu s rezidenčními hypotékami. V roce 2008, jak někteří aktéři ve svých výpovědích naznačili, však již spekuloval na nárůst cen hypotečních CDO s vyšším ratingem. Z toho se dá usuzovat, že turbulence, pád Lehman Brothers a následná finanční krize nebyly (aspoň zpočátku) součástí jejich scénáře. Ještě počátkem roku 2008 vše vypadalo tak, že problémy se budou týkat pouze úzkého tržního segmentu. Spekulativní aktivita se přelévala do komodit. Vypadalo to jako další boom-bust příběh, který trochu zamíchá kartami, ale nezpůsobí větší problémy. Obrovská provázanost finančního systému a rozměr bublin na trzích zůstaly očividně skryty i takovým vizionářům, jakými podle některých jejich obdivovatelů bankéři z GS jsou.
Vraťme se však zpět k úternímu mediálnímu spektáklu. Údajné amorální jednání bankéřů má dva diametrálně odlišné aspekty, které nebyly dle mého názoru v průběhu slyšení dostatečně výrazně odděleny. Prvním z nich je obvinění, že GS udržoval krátkou pozici v produktech, které prodával svým klientům, a tím se údajně dopustil nečestného chování. Pokud by některý z vyslýchajících senátorů měl aspoň minimální technickou znalost o fungování a tvorbě trhu, nemohl by s čistým svědomím podobné obvinění vypustit z úst. Možnost být krátký (ale i dlouhý) v instrumentu, který aktivně obchoduji, je nepostradatelnou součástí činnosti obchodníka. Představme si fotbalový zápas, kde má jedna strana dovoleno hrát offside a druhá ne. V lepším případě zápas skončí potupným vítězstvím zvýhodněné strany, v horším případě rvačkou. Podobné konsekvence by mělo zavedení jakéhokoliv omezujícího pravidla (teď doufám myslím až příliš dopředu), týkajícího se otevřené pozice účastníků obchodování v návaznosti na prodej klientům, pouze pro určitou vybranou skupinu obchodníků.
Druhý aspekt případu je mnohem komplexnější. Obviněný bankéř Tourre totiž podle všeho v inkriminované době nebyl „market makerem“, jinak řečeno obchodníkem, který stanovuje cenu a má pravomoc rozhodnout o tom, zda instituce bude v daném produktu, v našem případě CDO, krátká nebo dlouhá, nýbrž byl tzv. „salesmanem“, obchodníkem, jehož hlavní pracovní náplní bylo přesvědčovat klienty, aby si daný produkt koupili. Agresivní salesmanship je nezbytnou a mocnou zbraní a současného investičního bankovnictví. Armáda nenápadně se tvářících mladých mužů a dívek, cestujících křížem krážem světem má dennodenně za úkol distribuovat tuny cenných papírů a derivátů investičním fondům, pojišťovnám, bankám a jiným klientům. Jejich možnost ovlivnit profesionálního investora je velká a prostor k manipulování, jak vidíme na případu bankéře z GS, jakbysmet. Střet zájmů je pravděpodobně velmi častým jevem. Vyvstává otázka, zdali přemíra aktivní prodejní aktivity, mající za následek „obchod pro obchod“, neměla na vznik celosvětové finanční krize podobný vliv, jako přemrštěné riziko a leverage. Pokračování případu Tourre snad vnese více světla do praxe a triků salesmanů největších bank a bude jistě zajímavé je dále sledovat.