Britský týdeník The Economist důrazně varuje před rozpadem eurozóny, který by byl podle něj mnohem horší než nynější problémy. Zhroucení eura by sebou přineslo bezprecedentní technické, ekonomické a politické náklady, uvedl týdeník, který své poslední číslo nadepsal výmluvným titulkem Nedělejte to!
Podle The Economist by se eurozóna mohla rozpadnout dvěma způsoby - buď by mohl odejít některý ze slabších členů (Řecko, Irsko, Portugalsko, možná Španělsko), aby mohl devalvovat novou měnu. Nebo by mohlo odejít znechucené Německo, možná provázené Nizozemskem a Rakouskem, aby se zbavilo eura a obnovilo marku, která by pak posílila.
"V obou případech by náklady byly enormní," píše The Economist. Zmiňuje technické záležitosti spojené se zavedením nové měny jako přeprogramování počítačů, ražení mincí a tištění bankovek a připomíná, že příprava na euro trvala tři roky. Jen náznak, že by slabá země mohla odejít z eurozóny by vedl k útokům vkladatelů na již tak problémové banky, které by dále oslabily. Zavedené kontroly omezily obchod.
Kalkulace by byla jen o něco příznivější v případě odchodu Německa, píše The Economist. "Opět by nastaly po Evropě útoky na banky, protože by střadatelé opouštěli slabší země...na hodnotě by ztratila velká německá aktiva v eurozóně, protože Německo je největším věřitelem systému. A němečtí exportéři, kterým prospívala stabilnější jednotná měna, by naříkali, protože by zase museli čelit prudce posilující marce," napsal týdeník.
Ještě větší jsou prý politická rizika kolapsu eura, který by mohl vést k řetězové reakci ohrožující strukturu jednotného trhu a samotné Evropské unie. "Zhroucení jednotného trhu, který udělal pro propojení Evropy víc, než cokoli jiného, by ohrozil Evropskou unii samotnou," zdůraznil týdeník.
Připomněl, že euro a EU byly poválečnými kotvami Německa. Kdyby za ohromných nákladů Německo eurozónu opustilo a ponechalo ji svému osudu, její závazek vůči EU by byl výrazně zpochybněn, napsal The Economist.
Pokud má být euro zachováno, musí se podle něj na nějaké ztráty připravit držitelé státních obligací, země s vysokými rozpočtovými schodky musí podstoupit nezbytné reformy a věřitelské země musí zemím s deficity poskytnout větší pomoc. I když je německá neochota dotovat slabé a rozhazovačné pochopitelná, alternativa je horší, píše The Economist.
Zdůrazňuje, že vedoucí představitelé v Evropě byli ve svých reakcích na tlak trhů příliš pomalí a opatrní. "Rozbití eura není nemyslitelné, ale jen velice nákladné. Protože odmítají čelit možnosti, že k tomu dojde, evropským představitelům se nedaří podnikat kroky, aby tomu předešli," uzavírá britský týdeník.