Rychlé a přibližně správné rozhodování je lepší než pomalá snaha o přesná řešení. S tím bude asi většina manažerů souhlasit. Objevují se ale následující otázky: Jak rychlého rozhodování dosáhnout? Jak poznáme rozdíl mezi „zhruba správně“ a „úplně špatně“? A jaký je rozdíl mezi „rychle“ a „pomalu“? Jsou to hodiny, dny, měsíce? Rozhodování nám s ohledem na tyto otázky může ulehčit jednoduchý rámec, jehož hlavní body vypadají následovně:
1. Musíte znát strategické cíle společnosti. Největší překážkou rychlého rozhodování je to, že zvažujeme příliš mnoho kritérií. Pokud bereme v úvahu všemožné cíle a zájmy všech, střílíme se do kolena ještě předtím, než jsme vystartovali. Musíme se rozhodnout, kterého z možných sedmi či osmi cílů chceme skutečně dosáhnout, koho chceme zklamat nejméně a co je celkově nejdůležitější.
2. Eliminujte chyby v úsudku tím, že se zeptáte někoho jiného. Jak říká ředitel jedné z bank: „Je překvapivé, kolik chybných rozhodnutí mohlo být eliminováno, kdybychom se zeptali na názor dalších lidí.“ Takový postup má dva přínosy. Přínosné je samotné vysvětlování situace druhému, které nám může pomoci ještě dříve, než nám kolega sdělí svůj názor. Ten je pak druhým bonusem, který dostaneme.
3. Poté, co jste jasně definovali cíl a probrali možné alternativy jeho dosažení s někým jiným, je nutné udělat čáru, jednu vybrat a dalšími se již nezabývat. V reálném světě dokonalá řešení neexistují a při vší snaze si nebudeme nikdy jisti tím, že jsme vybrali tu správnou možnost. Cílem není najít dokonalé řešení, cílem našeho rozhodování je dostat se k dalšímu kolu rozhodování.
Uvedený rámec je vhodný u široké škály subjektů, od malých začínajících firem až po velké banky a softwarové společnosti. U velké banky může být „rychlým a zhruba správným rozhodnutím“ proces, který trvá dva týdny, pokud jde o to, jak udržet její celkovou konkurenceschopnost. Pokud jde naopak o to, jak vyřešit problém s klientem, jedná se o rozhodnutí trvající 20 – 30 minut.
(Zdroj: HBR)