Evropská centrální banka hodlá i přes protesty Bundesbanky pomoci evropským bankám. Aby byly v dostatečně dobrém stavu, co se týče vytvoření navrhované bankovní unie, ECB navrhuje, aby byly zbaveny potenciálně toxických půjček, které poskytly soukromému sektoru. Tato aktiva by měla být zabalena do ABS a převedena do rozvahy ECB. ECB by ráda nakupovala ty lepší tranše ABS a zbytek by šel do Evropské investiční banky. Politici ale takový návrh nepodporují a ECB se tak bude muset přizpůsobit. Stane se z ní konsolidační instituce.
ECB začínala jako centrální banka, která prováděla monetární politiku a poskytovala likviditu bankám. Když v roce 2008 udeřila krize, banky v Irsku a na jihu Evropy tížily zahraniční úvěry, na kterých byly závislé. ECB umožnila jednotlivým centrálním bankám, aby jim poskytly likviditu proti špatnému kolaterálu. Byl vytvořen 1 bilion eur nových úvěrů a lidé v šesti zemích je použili na splacení půjček ze zahraničí a na nákup zahraničního zboží. Mario Draghi pak navíc poskytl ochranu vládním dluhopisům, což byla formalizace jeho slibu „učinit vše, co bude třeba“. Sazby klesly a zadlužené vlády se opět začaly masivně zadlužovat.
To vše ale bledne s tím, co je v plánu nyní. ECB zajistí přímé financování bank. Draghi uvedl, že rozvaha ECB by měla v první fázi narůst o bilion eur. Dlužníci na jihu eurozóny jsou kvůli prasknutí realitní bubliny v řadě případů blízko bankrotu. Pokud by ECB nakoupila jejich dluh, převedla by desítky a možná i stovky miliard eur od evropských daňových poplatníků směrem k věřitelům v zadlužených zemích, kteří poskytli špatné úvěry. Jak poznamenal ředitel a bývalý prezident Bundesbanky Axel Weber, z ECB se stává konsolidační agentura.
ECB tvrdí, že popsané kroky jsou nutné pro boj s deflací. Ceny ale stále rostou (i když pomalu – jádrová inflace dosahuje 0,9 %) a obavy z deflace se nezdají být podložené. A deflace navíc není pro jižní Evropu hrozbou, ale nutnou podmínkou obnovy její konkurenceschopnosti. ECB nyní neplánuje nic jiného než fiskální pomoc, která ale není součástí jejího mandátu. Politici budou ale asi mlčet a vedení eurozóny bude možná i rádo, že ECB za ně udělá to, o co by jinak museli bojovat v parlamentech. Německý ústavní soud ovšem německé vládě jasně zakázal, aby byla pasivní ve chvíli, kdy ECB překračuje svůj mandát. A pokud politici jednat nebudou, jakýkoliv německý občan může poslat na soud petici a donutit tím politiky k činům.
Autorem je ředitel Ifo Institute for Economic Research Hans-Werner Sinn.
Zdroj: FT