Znovu a znovu se objevují chudé země, které dosahují rychlého růstu díky industrializaci a přejímání technologií ze zahraničí. Pak se ale tyto zdroje růstu vyčerpají a jeho tempo klesne na úrovně běžné ve vyspělých ekonomikách. Čína se nachází někde uprostřed tohoto procesu. Tempo jejího růstu kleslo z 9 % v roce 2011 na současných asi 7 %. Řada ekonomů takový vývoj předpokládala. Nyní se ale zdá, že Čína zpomaluje ještě více. Oficiálně sice roste o oněch 7 %, oficiální data jsou v tomto případě ale často nespolehlivá a některé instituce hovoří o tom, že ve skutečnosti dosahuje růst jen 3,8 – 4,9 %. I někteří zástupci čínské vlády hovoří o blízké budoucnosti pesimisticky.
Důvody pro skepsi nejsou ničím překvapivým. Praskla bublina na trhu s půdou, k tomu se přidává obrovské množství nevyužitých kapacit v průmyslu. Útěk z realit se pravděpodobně negativně projevuje na prudkém růstu cen na akciovém trhu, který se může rychle změnit v propad. Znamená to ale, že období rychlého růstu je skutečně u konce? Hodně lidí si s touto myšlenkou pohrává, porovnávají vývoj v Číně s prasknutím americké hypotéční bubliny či s vývojem v Japonsku. K tomu se samozřejmě přidává kritika samotného autoritářského režimu. Podle mého názoru je ale dlouhodobé zpomalení čínské ekonomiky nepravděpodobné. Důvod je prostý – tato země má prostě ještě velký prostor pro další růst. Její produkt na hlavu v PPP dosahuje jen asi 13 000 dolarů, v Japonsku to je 38 000 dolarů a v Jižní Koreji 35 000 dolarů.
Je možné, že Číňané nikdy nedosáhnou na příjmy běžné ve vyspělých zemích, ale je to nepravděpodobné. Do karet jí hraje několik faktorů. Jde o gigantickou zemi, což se projevuje na velikosti trhů. Čína je také otevřená novým technologiím ze zahraničí. Částečně je krade, částečně vytváří vlastní, ovšem na základě toho, co se používá jinde. Každopádně se ale ukazuje, že země je schopná rychlé implementace toho, co se používá jinde. Dá se samozřejmě předpokládat, že autoritářský systém bude nakonec zemi brzdit. Projeví se slabost právního systému, vlastnických práv a podobně. I kdyby ale měla Čína dosáhnout jen 70 % příjmů v Jižní Koreji, stále ji čeká ještě silný růst.
Jingyi Jiang a Kei-Mu Yi z Federal Reserve Bank of St. Louis modelují čínský růst na základě zkušeností z Japonska a Jižní Koreje. Zjistili, že pokud má Čína dosáhnout na úroveň příjmů běžnou v druhé zemi, bude její růst vysoký po celá dvacátá léta, pak přijde zpomalení. Dá se tedy čekat, že současné zpomalení je jen klopýtnutím a ne pádem. Pravděpodobně dojde k opětovnému návratu tempa růstu k 7 % a zde se bude držet po delší dobu. Čína má před sebou ještě řadu let předtím, než výrazněji zpomalí.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg