Spor mezi oběma nejvyššími soudními instancemi spočíval ve zkratce v tom, že Nejvyšší soud se držel doktrinálního názoru, že samotná dobrá víra kupujícího v zápis v katastru nemovitostí v žádném případě neznamená, že by se kupující mohl stát vlastníkem na úkor původního vlastníka. Jinými slovy, kupoval-li kupující nemovitost a prodávající byl zapsán v katastru nemovitostí jako řádný vlastník, nic tato skutečnost neměnila na tom, že prodávající ve skutečnosti nemusel být vlastníkem (například proto, že smlouva, kterou se prodávající měl stát vlastníkem, byla neplatná nebo proto, že katastr nemovitostí učinil při zápisu chybu). Nebyl-li tedy vlastníkem prodávající, nemohl se vlastníkem stát ani kupující.
Naproti tomu Ústavní soud dlouhodobě rozhodoval tak, že pokud kupující kupoval nemovitost v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, nabyl tak vlastnické právo, přestože prodávající nebyl vlastníkem nemovitosti.
Rozuzlení
Popsaný spor o možnost nabytí vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí se opět dostal k Nejvyššímu soudu, jehož 30. senát předložil celou věc velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Tomuto tzv. velkému senátu, jsou obecně předkládány věci, v nichž panují rozpory či u nichž Nejvyšší soud hodlá změnit svoji předchozí rozhodovací praxi.
Velký senát Nejvyššího soudu rozhodl v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu, tj. tak, že i před 1. lednem 2014 (tj. za právní úpravy předcházející novému občanskému zákoníku) bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry kupujícího ve správnost zápisu vlastnického práva prodávajícího k předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí.
Uvedené rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ještě není zveřejněno, nicméně o věci informoval na svých stránkách soudce Nejvyššího soudu Pavel Vrcha.
Nový občanský zákoník
Podotýkáme, že uvedený spor a jeho rozuzlení se týká možnosti nabytí vlastnického práva na základě dobré víry ve vztahu k převodům, které nastaly před účinností nového občanského zákoníku. Nový občanský zákoník (který je účinný od 1. 1. 2014) totiž v § 984 stanoví, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Zákonodárce tak již před výše uvedeným rozuzlením upřednostnil pohled Ústavního soudu.