Podle dnes zveřejněných údajů vzrostl počet nezaměstnaných na konci dubna na 254 tisíc a míra nezaměstnanosti dosáhla 3,4 %. Na první pohled je to jen o čtyři desetiny procentního bodu více než na konci března, nicméně příliš velkou radost z nového čísla asi mít nemůžeme. A to hned z několika důvodů.
Tím prvním je fakt, že nezaměstnanost obvykle v dubnu klesá díky sezónním pracím, takže její aktuální nárůst je průvodním znakem probíhající recese. Mimochodem na úřady práce se v dubnu přišlo přímo či virtuálně registrovat nejvíce lidí za posledních deset let (pokud se samozřejmě díváme na všechny dubny, co jsou za námi).
Druhým důvodem, proč nebýt jen z mírného nárůstu nezaměstnaných až tak nadšený, je dvouměsíční výpovědní lhůta, která zajistí, že se skutečného nárazu na trhu práce dočkáme nejdříve až v průběhu června. Teprve v létě se uvidí, jak moc se firmy zbavovaly svých zaměstnanců. Jak moc sáhly na počty agenturních, převážně zahraničních pracovníků a vedle toho kolik domácích kmenových pracovníků dostalo výpověď.
A třetím v pořadí je i samotné vyčkávání firem, které po úvodním nabídkovém šoku budou v některých odvětvích čelit i šoku poptávkovému. Poté, co se zvládnou vypořádat s uzávěrkou ekonomiky a rozpadem dodavatelských řetězců, mnohé zřejmě čeká jen vlažný zájem zákazníků o jejich zboží a služby.
A nakonec čtvrtým důvodem, který nás nutí být při hodnocení čísel z trhu práce opatrnými, jsou snižující se počty volných pracovních míst. Zatím to není žádné drama – alespoň ne na první pohled, ale přece jen jde o úbytek, navíc z čísla, které je samo o sobě nadhodnocené spícími a vlastně už i neaktuálními nabídkami.
Celkově tedy počítáme s dalším růstem nezaměstnanosti, která se může dostat až k pěti procentům. Je to jen velmi hrubý odhad, který budeme aktualizovat podle míry propadu ekonomiky i dalšího vývoje domácí a zahraniční poptávky.