Česká ekonomika v tomto roce bohužel spíše zaostávala za očekáváním. Ať už jsme to byli my, trh nebo Česká národní banka – odhady se od začátku roku spíše zhoršovaly. ČNB například v únoru sázela na růst o 2,9 %, v květnu o 2,5 %, v srpnu o 2,2 % a vše nasvědčuje tomu, že v listopadu dojde k další revizi směrem dolů. My aktuálně čekáme za celý rok 2026 růst o 1,9 %. Proč ČNB slabší výkon ekonomiky zatím tolik nevadí a na dalším zasedání se značnou pravděpodobností asi opět zvýší úrokové sazby?
Pro růst sazeb samozřejmě v prvé řadě hovoří rostoucí inflační rizika daná přetrvávajícími vysokými cenami plynu (zpět nad 80 EUR/TWh) a ropy dopadajícími na zvýšenou jádrovou inflaci. My sami jsme revidovali výhled na sazby směrem vzhůru po zářijové inflaci ukazující návrat „jádra“ nad 3 %. Důležité je ovšem i přesvědčení ČNB (i naše), že zpomalení ekonomiky v roce 2026 je dáno dočasnými faktory a my pouze „vyčkáváme“ na to, až odezní. Této teorii hraje do karet přetrvávající velmi silná poptávka tažená spotřebou domácností a nově i investiční aktivitou podniků, kterým zatím příliš nevadily vyšší úrokové sazby.
Ekonomiku v posledních kvartálech naopak zpomalovala již tradičně o něco slabší zahraniční poptávka a v poslední době těžko předvídatelné zásoby – podle ČSÚ podniky překvapivě svižně redukovaly zásoby. Pokud má však tato teorie o „dočasném zpomalení“ českého hospodářství obstát, potřebujeme v nejbližší době vidět čísla ukazující na zrychlení růstu.
Jak v tomto testu tedy obstálo české hospodářství po sérii srpnových dat? Viděli jsme průmysl a nezaměstnanost v zásadě v souladu s očekáváním a o něco rychlejší růst maloobchodu. Na žádné výrazné zrychlení české ekonomiky však měsíční čísla zatím neukazují. Pro přeřazení na vyšší rychlost (+0,5 % mezikvartálně) bychom potřebovali vidět v září silnější měsíční čísla – zrychlení maloobchodu zpět k 5 % (z dnešních 4,3 %) a průmyslu v blízkosti 3 % (z dnešních 2,6 %). A pokud se mají naplnit relativně optimistické sázky ČNB na růst v roce 2027 (na 2,7 %), bude třeba přeřadit na ještě vyšší rychlosti. Na to zatím poslední měsíční čísla bohužel neukazují.
TRHY
Koruna
Česká koruna trochu zkorigovala na závěr týdne ztráty z předešlých dní a dostala se zpět pod 24,40 EUR/CZK. To primárně kvůli stabilnější situaci na eurodolaru, který byl hlavním hnacím motorem jejich ztrát v posledních týdnech. V tomto týdnu detailní výsledky české inflace ani výrobní inflace nebudou zásadními hybateli trhů. Navíc start týdne může být pomalejší kvůli svátku v USA. Pokud eurodolar zůstane „zaparkovaný“ u 1,12 EUR/USD, bude asi i koruna zaparkovaná u 24,40 EUR/CZK.
Eurodolar
Odhabující sázky na další zvyšování sazeb ECB stáhly eurodolar v pátek z 1,123 až k hranici 1,119 EUR/USD. Dolaru navíc hrála do karet předběžná nálada spotřebitelů z Michiganu – ta sice nečekaně klesla, ale inflační očekávání vyskočila na pětiměsíční maximum. Na druhou stranu se francouzské dluhopisy zklidnily a spread vůči Bundům se stáhl ke 135 bps.
Do nového týdne pak eurodolar vstupuje zpět nad 1,12, neboť ropu Brent stahuje k 103 USD za barel uvolnění ruské nafty na světových trzích a ohlášené „energetické příměří“ mezi Ruskem a Ukrajinou. Dnešek je z pohledu klíčových dat prázdný (a navíc je v USA svátek). Trh tudíž může kromě francouzských vládních dluhopisů i nadále monitorovat hlavně ropu a Blízký východ, kde víkendové útoky Húsíů na Rijád připomínají, že geopolitická prémie nemizí.