Pracovní doba
Pracovní dobou je doba, po kterou je zaměstnanec povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele. Rozvrhování pracovní doby do směn patří do výlučné pravomoci zaměstnavatele. Pracovní doba se rozvrhuje rovnoměrně, nebo nerovnoměrně. Při rovnoměrném rozvržení nesmí délka směny přesáhnout 9 hodin a délka pracovní doby v jednotlivých týdnech je stále stejná. Při nerovnoměrném rozvržení činí délka směny maximálně 12 hodin a v jednotlivých týdnech je délka pracovní doby různá. Dodržení zákonného maxima se sleduje za tzv. vyrovnávací období, které může činit nejvýše 26 týdnů, resp. 52 týdnů, umožňuje-li to kolektivní smlouva.
Novela zjednodušuje úpravu rozlišení mezi rovnoměrným a nerovnoměrným rozvrhem pracovní doby a jasně stanoví, že délka směny bez ohledu na typ rozvržení pracovní doby nově činí nejvýše 12 hodin. Zaměstnavatel při vypracování rozvrhu pracovní doby sám rozhodne o délce směny. Povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s rozvrhem pracovní doby a také nově s jeho změnami platí nyní obecně vůči všem zaměstnancům. Povinnost fixovat rozvrh pracovní doby nejméně na dobu 4 týdnů již neplatí.
Práce přesčas
Novela zákoníku práce zvýšila maximální počet hodin, které je možné zahrnout do základní mzdy nebo platu, a to ze 150 hodin ročně na 416 hodin. Podmínkou je, že bude ve smlouvě dohodnut rozsah přesčasové práce. Tento vyšší limit se týká pouze vedoucích zaměstnanců, u všech ostatních zaměstnanců může být nově zohledněno 150 přesčasových hodin.
I nadále platí, že práce přesčas nesmí činit více než 8 hodin týdně, tedy 416 hodin ročně. Za přesčasovou práci náleží příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku. Přípustná je současně dohoda zaměstnavatele a zaměstnance o poskytnutí náhradního volna (v období následujících 3 měsíců) odpovídajícího rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
Novela reaguje na skutečnost, že vedoucí zaměstnanci jsou zpravidla těmi, kteří sami mohou ovlivňovat výkon vlastní práce přesčas. Ve výši mzdy nebo platu těchto zaměstnanců bývají zohledněny vyšší nároky na pracovní výkony a proplácení přesčasové práce u těchto zaměstnanců nemusí být vždy důvodné.
V menší míře se obdobné principy mohou dotýkat i řadových pracovníků. Možnost zohlednit práci přesčas ve mzdě u všech zaměstnanců citelně chyběla. Rozdíly mezi vedoucím zaměstnancem a řadovým zaměstnancem jsou často jen formální – vysoké nároky na pracovní výkon a efektivitu práce jsou dnes kladeny na všechny pracovní pozice.
Předchozí díly:
1. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem
2. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Základní zásady s otazníkem
3. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Závislá práce
4. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Neplatnost pracovněprávních úkonů
5. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Pracovní smlouva
6. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Zkušební doba
7. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Pracovní poměr na dobu určitou
8. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Dočasné přidělení zaměstnance
9. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Nový výpovědní důvod
10. díl - Novelou zákonku práce krok za krokem: Zákaz výpovědi v ochranné době
11. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Odstupňované odstupné
12. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Staronové moderační právo soudu
13. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: dohoda o provedení práce pružnější nebude