Více než 15 milionů Američanů dnes žije ve vzdálenosti do jedné míle od vrtu pro těžbu hydraulickým frakováním. Boom těžby plynu z břidlic vytváří konflikt mezi těmi, kdo z něj těží a těmi, kterým žádné výhody nepřináší. Pro mnohé Američany představují nové vrty peněžní příjem, jiní z nich ale mají jen zápach, hluk a podobná negativa. Spojené státy jako celek procházejí obrovským energetickým boomem, který přinesla zejména zmíněná technologie frakování. Ta umožňuje těžbu z dosud nedostupných ložisek. Například v Johnson County v Texasu nebylo v roce 2000 více než 20 ropných a plynových vrtů a v jejich blízkosti žil jen velmi omezený počet lidí. Dnes v tomto okrsku nalezneme více než 3 900 vrtů a více než 99,5 % jeho obyvatel žije do vzdálenosti jedné míle od nějakého vrtu.
Frakování představuje velkou vzpruhu pro strádající americkou ekonomiku. Spojené státy mají nyní dostatek levného plynu, což snižuje ceny elektrické energie a účty za vytápění. Těžba ropy se nachází nejvýše za posledních 22 let, dovozy ropy jsou naopak na nejnižší úrovni od roku 1996 a dále klesají. Energetický boom živí sny o tom, že Spojené státy by mohly ukončit svou závislost na ropě ze zahraničí, i když tento cíl je stále dosti vzdálený.
Během procesu frakování vzniká v navrtané hornině na tisíce prasklin, které umožňují těžbu ropy či plynu. Vedle samotného vrtného zařízení je třeba, aby u každého vrtu byly velké zásobníky na vodu a písek, pumpy, zásobníky na chemikálie, mohutné osvětlení a řada dalšího vybavení. Celý proces může trvat od tří týdnů do tří měsíců, po skončení frakování se všechno vybavení přesouvá na další vrt. Robert Webb z Cleburne z Texasu, který žije asi desetinu míle od vrtu společnosti (28,15 USD, -0,60%) Energy Corp., dostává jako kompenzaci 100 dolarů měsíčně. Příjezd nákladních aut s vybavením a jeho instalace podle něho „vypadá tak, jako kdyby přijel cirkus, pak začnou jezdit náklaďáky sem a tam, ani nevíte, kde se stále berou“. Vše pokračuje 24 hodin denně. I tak ale Webb nelituje toho, že těžbu umožnil a pravděpodobně by tak podle svých slov učinil znovu, protože za to dostává „lehce vydělané peníze“.
Emily Krafjack žije ve Wyomingu, asi půl míle od vrtu. Když jeho provoz začal, nebyla podle jejích slov slyšet ani televize a projíždějící nákladní automobily zaplnily její dům výfukovými plyny. Nyní se tak snaží o to, aby bylo dosaženo „rovnováhy mezi tím, jaké komplikace frakování přináší místním lidem a tím, jaké přínosy sebou nese“. Nejde jí o to frakování zakázat, ale o ochranu prostředí, která by šla ruku v ruce s pomocí celé ekonomice. Některé státy, jako je New York, ale přistoupily k úplnému zákazu těchto vrtů. Jiné zase uplatňují řadu restrikcí. Pro lidi, kteří žijí v blízkosti vrtů, je pak pro jejich postoj obvykle klíčové to, zda je daná společnost nějak kompenzuje.
Největší námitky obvykle směřují k prudkému růstu dopravy. Jeden vrt většinou vyžaduje přibližně 1000 přejezdů nákladních automobilů a po jeho vybudování asi jednu cestu denně. Vrty mohou také snižovat hodnotu domů, zejména ve spojitosti s obavou o sníženou kvalitu vody v oblasti. Jedna studie zaměřující se na okolí Pittsburgu tvrdí, že mezi lety 2004 a 2009 byly ceny nemovitostí v blízkosti vrtů o 10 % výše než u těch vzdálenějších. Výjimku ale tvořily domy, které namísto vodovodní sítě používaly vlastní studně. U nich byly prodejní ceny v průměru o 16 % níže.
(Zdroj: WSJ)