Nizozemsko-britský ropný koncern Royal Dutch začal s testováním čínských ložisek břidlicového plynu už před dvěma lety. Zdálo se to jako příležitost, kterou si nelze nechat ujít. Podle statistik má Čína největší zásoby uhlovodíků ukrytých v břidlicových formacích, zároveň je největším konzumentem energie, a vláda navíc rozvoj domácí těžby plynu podporuje.
Jenže jak už to tak s podobnými projekty bývá, a jeho místní partner, státní China National Petroleum Corp (CNPC), se pustili do většího rizika, než by jim asi bylo milé. Drsný terén, chybějící infrastruktura a těžká dostupnost ložisek staví těžařům do cesty velké překážky. Oblast, v níž vrtné práce probíhají, je tak hustě obydlená a půda tak intenzivně obdělávaná, že těžební věže od domů či zeleninových políček odděluje jen pár desítek metrů. Lidé z okolí vrtných souprav si stěžují na hluk, prach a rizika kontaminace vody. musí obyvatelům a obcím vyplácet kompenzace.
Čínská zkušenost Shellu, který má v zemi vůči jiným ropným společnostem náskok, ukazuje na to, že zopakovat úspěch břidlicové revoluce ve Spojených státech nebude lehké. I když se většími břidlicovými zásobami plynu může krom Číny pochlubit také Argentina a Alžírsko, jejich využití bude pro těžaře daleko náročnější než v Texasu či Pensylvánii.
V řadě zemí s velkým potenciálem chybí infrastruktura, voda na frakování a také subdodavatelé s moderním vybavením. Jiné státy, například Francie nebo Česko, se vůči technikám hydraulického štěpení a horizontálního vrtání staví a priori odmítavě. Další komplikaci představují vlastnická práva. Ve Spojených státech majitelé pozemků zpravidla vlastní i plyn či ropu pod zemí, jinde jsou suroviny ukryté pod povrchem považované za bohatství státu. Obyvatele z okolí vrtů tak nic nemotivuje k tomu, aby těžbu podporovali.
Za poslední 3 roky přišel na 19 vrtech o víc než 500 pracovních dnů vinou spontánních občanských protestů, většinou kvůli peněžním kompenzacím. Podle společnosti jsou vrtné práce na začátku a je příliš brzy na zhodnocení jejich úspěšnosti. Hloubení vrtů prý probíhá podle harmonogramu. Na rozvoj nekonvenčních ložisek v Číně vydává 1 mld. USD ročně.
Podle těžařů jsou čínské formace obtížněji zvládatelné, a navíc často leží ve větší hloubce než ty americké. Riziko představuje i zatím nedokončená regulace frakování. V rámci boje s inflací musí být plyn prodáván za státem nastavené ceny, což může omezovat ziskovost. i další giganti přesto věří, že rostoucí energetická spotřeba, velké zásoby a tlak státu na posun energetického mixu ve prospěch čistších zdrojů jim budou hrát do karet.
Peking frakování podporuje, jelikož se s jeho pomocí snaží snížit závislost na vysoce znečišťujícím uhlí a na dovozech plynu. Cílem je do dvou let zvýšit podíl zemního plynu v energetickém mixu na 8 %, oproti zhruba 4 % v roce 2010. Ještě ambicióznější metu vláda nastavila pro těžbu břidlicového plynu: z loňské nuly by se měla do roku 2015 vyšplhat na 6,5 mld. m3. To je víc, než kolik ročně spotřebovává Slovensko.
Státní geologové odhadují vytěžitelné zásoby břidlicového plynu v Číně na 25 bilionů metrů krychlových, zatímco americká Energetická informační agentura je odhadla na 36,1 bilionu kubíků. V obou případech je to více než zásoby v USA, které se odhadují na 24,4 bilionu kubíků.
Pro Čína představuje příležitost dohnat zameškaný boom ve Spojených státech. V čele americké břidlicové revoluce kráčeli menší, mrštnější hráči. Když se o ložiska začaly zajímat velké koncerny, byly už nejlepší bloky rozebrány. O těžbu z břidlic se v Číně pokouší i konkurenční a , ale zatím ve výrazně menším rozsahu. má s CNPC smlouvu o sdílení vytěženého plynu od roku 2011.
Čína v březnu v zatím druhé aukci licencí na průzkum a těžbu břidlicového plynu rozdělila povolení 16 domácím firmám. Žádná z nich s těžbou plynu vázaného v hlubokých horninách nemá zkušenosti. První aukce licencí se konala před dvěma roky a také v ní dominovaly domácí státní ropné podniky CNOOC, a Sinopec. Druhá aukce přitáhla více než stovku firem z rozmanitých oborů, které s vidinou státních subvencí a snadného přístupu k financím tentokrát ropné firmy vesměs přeplatily.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg, ČTK)