Když Karel Čapek ve své hře R.U.R. vynalezl slovo robot, patrně netušil, jak důležitou součástí našeho života se roboti v 21. století stanou. Zvykli jsme si na roboty, kteří ve výrobních halách automobilek svařují a lisují jednotlivé díly karosérií aut, nepřekvapují nás roboti ulehčující domácí práce, samozřejmostí je využívání (mikro)robotů ve zdravotnictví. V oblasti finančních trhů již dnes roboti (automatizované obchodní algoritmy) zodpovídají za drtivou většinu obchodů na forexovém trhu.
V blízké budoucnosti by roboti měli začít nahrazovat také práci číšníků, zaměstnanců fast-food občerstvení a ostatních pracovníků, jejichž plat se pohybuje na hranici minimální mzdy. Budoucnost nejen těchto zaměstnanců může technologický pokrok výrazně ovlivnit (ohrozit).
Strach z nahrazení lidské práce stroji, potažmo roboty, není nic nového pod sluncem. Již průmyslová revoluce znamenala velké uvolnění pracovní síly a masové zavádění strojové výroby. Dobře jsou známy protesty britských textilních řemeslníků (tzv. luddistů), kteří ničením mechanizovaných tkalcovských stavů bojovali proti „strojům“, které pokládali za zdroj nezaměstnanosti. Podobné úvahy o tom, že robotizace a komputerizace vede k vyšší nezaměstnanosti, se objevují vždy, když na trh dorazí nový vynález, technologie, nebo se výrazným způsobem změní organizace práce. Které pozice tedy budou v následujících letech s nejvyšší pravděpodobností nahrazeny roboty a počítači?
V hledání odpovědi na tuto otázku se musíme nejdříve zaměřit na to, co determinuje, jaké pozice zaniknou, a jaké budou (dočasně?) zachovány. Klíčem k nalezení odpovědi je cena. Cena práce, resp. mezní náklady za odpracovanou hodinu (vyšší (minimální) mzda zvyšuje šance na „zaměstnávání“ robotů).
V této souvislosti stojí za zmínku plán prezidenta Obamy, který ohlásil záměr zvýšit minimální mzdu z 7,25 USD na 10,10 USD za hodinu v roce 2016. Tato změna může mnoha zaměstnavatelům usnadnit rozhodování ohledně počtu nabíraných pracovníků. Při vyšší minimální mzdě se totiž může nasazení robotů vyplatit. Navíc širší využití robotické práce povede ke zvýšené poptávce po robotech a jejich masová výroba pak může těžit z úspor z rozsahu (produkce).
Podíváme-li se na konkrétní propočty o tom, jaké profese by mohly být nahrazeny roboty, získáme velmi zajímavý výhled do budoucnosti. Takový výhled nabízí ekonomové Frey a Osborne (2013), kteří odhadují, že
v USA v příštích 20-ti letech, je plných 47 % amerických pracovních míst potenciálně možné nahradit robotickou prací. A které obory mají největší pravděpodobnost, že jejich zaměstnanci budou v příštích dvou dekádách vytlačeni z trhu práce roboty a počítači? To ukazuje následující obrázek zachycující pravděpodobnost „robotizace“ napříč sektory americké ekonomiky (plocha pod křivkou odpovídá celkovému počtu zaměstnaných v USA, data za rok 2010).
Autoři Frey a Osborne také odhadli pravděpodobnost, s jakou budou jednotlivé pracovní pozice v budoucnosti nahrazeny roboty, či počítači (celkem zpracovali 702 pracovních zařazení). Přinášíme tabulku s pozicemi, které mají nejvyšší pravděpodobnost, že budou v USA robotizovány.
Ze studie také vyplývá, že nejlepší „obrana“ proti robotizaci dané pozice spočívá ve vzdělání. Erudovaní zaměstnanci, kteří strávili více let vzděláváním ve škole, mají výrazně nižší pravděpodobnost, že budou nahrazeni roboty.
(Zdroj: C. Frey a M. Osborne (2013): The Future of Employment. How Susceptible Are Jobs To Compurterisation?, FiveThirtyEight)