V Číně končí oslavy nového roku a obchodníci s komoditami se ptají, co jim tento rok přinese. V centru jejich zájmu se nachází právě vývoj v Číně. Ta totiž byla na tomto trhu v posledních deseti letech rozhodujícím faktorem. Komoditní supercyklus začal na počátku tisíciletí a byl do značné míry tažen čínskými investicemi do infrastruktury, bydlení a výrobních kapacit. To vše vyžadovalo růst dovozů přírodních surovin. Když se Peking v roce 2009 rozhodl pro stimulaci ekonomiky, prodloužilo to i období silné poptávky po komoditách. Například průmyslové kovy byly mimo jiné využívány jako kolaterál pro nové úvěry.
V roce 2000 Čína spotřebovávala asi 12 % světové produkce průmyslových kovů, nyní její poptávka představuje téměř 50 % globální poptávky. U takových komodit, jako je železná ruda, vzrostla čínská poptávka mezi lety 1998 a 2008 více než pětkrát. Oceli dnes Čína spotřebovává více než USA, Rusko, Indie, Japonsko a Korea dohromady. Rozhodující význam má na trhu s ropou. Trhy si ale budou muset zvyknout, že se čínská vláda snaží o přechod na to, čemu říká „nový normál čínské ekonomiky“.
Struktura a výše čínské poptávky po komoditách se mění. Klíčovou otázkou zůstává, nakolik jde o změnu cyklickou a nakolik o změnu strukturální. Kovy jako měď, u nichž jsou obchody na trzích úzce provázány s tím, jaká data z čínské ekonomiky přicházejí, už probíhající změny cítí znatelně. Jejich ceny se pohybují na nejnižších úrovních za posledních pět let. Klesá i čínská spotřeba oceli, a to poprvé za posledních třicet let. Zpomaluje růst čínské poptávky po ropě, protože její energetická efektivita se zlepšuje. Podle Oxford Institute for Energy Studies jde jen o první známky toho, co ještě přijde.
V grafu vidíme podíl čínské spotřeby na celkové globální spotřebě vybraných komodit (železná ruda, hliník, nikl, měď, zinek, sója a ropa). U ropy je podíl nejmenší, zatímco u železné rudy, hliníku a niklu převyšuje 50 %.
Kterých komodit se další transformace čínské ekonomiky dotkne nejvíce? Komodity můžeme rozdělit na ty, které více souvisejí s počátečním cyklem ekonomického rozvoje, a na komodity, jejichž spotřeba je silnější v pozdější fázi rozvoje. Do první skupiny můžeme zařadit třeba železnou rudu, ocel či uhlí. Těch se současné změny v čínské ekonomice dotknou nejvíce. Řada analytiků se například domnívá, že poptávka po mědi bude letos dále klesat a podobný bude vývoj příští rok. Zpomaluje totiž stavební výroba a společnost Macquarie odhaduje, že trh s mědí bude do roku 2019 čelit přebytkům nabídky ve výši 2 milionů tun. Dříve se čekalo, že na něm budou naopak deficity, ale nyní to vypadá, že boom je u konce.
Pro paniku ovšem není důvod. Celková čínská spotřeba komodit pravděpodobně svého vrcholu ještě nedosáhla. Podle MMF se dá čekat, že další růst příjmů sebou ponese i růst poptávky po komoditách. Dojde však ke změně její struktury a k posunu směrem ke kvalitním zemědělským komoditám a jiným kovům. Předpokládá se, že největší růst dovozů bude probíhat v oblasti hovězího masa. Podle Food and Agriculture Organization by mohl dosahovat 7 % ročně. Podobná situace by měla nastat u výrobků z mléka. Z vyšších disponibilních příjmů by měly těžit i dovozy zlata. A z vyšších prodejů aut a domácích spotřebičů by zase měly těžit komodity jako paladium, nikl či zinek.
Zdroj: FT