Alexandr Zacharčenko stojí v čele samozvané Doněcké lidové republiky, kterou mezinárodní komunita neuznává. Zacharčenko většinou rozhovory neposkytuje, pro Der Spiegel ale mimo jiné uvedl, že nejvíce doufá v to, že Moskva zabere území jeho republiky podobně, jako zabrala Krym. Zacharčenkovi je nyní 38 a dříve se politice nikdy nevěnoval. Nyní tento bývalý elektrikář pracující v dolech sídlí v nenápadné kanceláři hlídané ozbrojenci. Veřejně aktivním se stal v dubnu 2014, kdy spolu s dalšími šesti ozbrojenými muži okupoval radnici v Doněcku s cílem prosadit referendum o nezávislosti. O tři měsíce později už stál v čele separatistů.
Zacharčenko si stěžuje, že Kyjev nestáhnul své těžké zbraně. Tvrdí, že separatisté si tedy museli ponechat zbraně: „Když na nás druhá strana střílí, musíme na to reagovat. To je logické a z tohoto důvodu se těžké zbraně vracejí na své původní pozice. Kyjev nezákonně okupuje část našeho území, které definujeme jako celou Doněckou oblast.“ Území separatistů je vyznačeno na mapě:
Na otázku, proč separatisté popírají přítomnost a pomoc Rusů, když ji například potvrdil zraněný ruský tankista, Zacharčenko odpovídá: „V naší republice jsou dva z mých příbuzných. Jsou to občané Ruska, ale také moji příbuzní. Jeden z nich je bývalý voják. Tomu říkáte ruská vojenská pomoc? Jsou tu, aby mi pomohli, Kyjev to nazývá vojenskou pomocí.“ K případu ruského vojáka jménem Dorži Batomunkujev, který v březnu potvrdil, že do Doněcké oblasti bylo posláno 31 ruských tanků, se ale odmítá vyjádřit. Tvrdil, že museli odevzdat všechny identifikační dokumenty a telefony, nedostali žádné formální příkazy k přesunu a to, kam dorazili, poznali až ze značky „Doněck“.
Zacharčenko nechtěl sdělit, kolik vojáků mají jeho vlastní síly, potvrdil jen, že má k dispozici 60 000 dobrovolníků, kteří by měli být využiti v případě hrozícího nebezpečí. Zbytek regionu, který nemá pod kontrolou, by podle svých slov chtěl získat „co nejrychleji a pokud to půjde, mírovými prostředky“. Zacharčenko během rozhovoru hovoří rychle a jeho argumenty si často protiřečí. Podobně jako jeho oponent ukrajinský prezident Porošenko si z dohody o příměří vybírá jen to, co se mu hodí. Opakovaně tvrdí, že není žádný politik, jen slouží své zemi a na Rusku je nezávislý. Na zdi mu ale visí portrét Vladimíra Putina, u jeho stolu stojí ruská vlajka a na polici jsou vystaveny knihy od Lenina.
„Vyslání mírových jednotek OSN podléhá splnění několika podmínek. Kyjev by například musel uznat, že na Ukrajině probíhá skutečná válka a musel by vyhlásit válečný stav. Porošenko to ale udělat nechce, protože MMF by mu pak neposkytl další půjčky. My takové síly ale ani nepotřebujeme, problémy si vyřešíme sami. Zahraniční jednotky by jen těžko byly schopny zastavit bojové operace,“ tvrdí Zacharčenko ohledně pomoci ze strany mezinárodních sil.
Na otázku, zda někdy zvažoval členství ve federaci s Ukrajinou, Zacharčenko odpovídá: „Před rokem ano, ale dnes už ne.“ Nyní by rád, aby jeho republiku uznalo Rusko, ale „ještě dříve by ji mělo uznat Německo, protože by to značně ulehčilo život místním lidem“. Nyní byla podle jeho tvrzení obnovena výplata důchodů, pomalu nabíhá těžba uhlí a brzy by měla být obnovena železniční doprava.
„Dodáváme do Ruska uhlí a platí nám v rublech. Myslíte si, že Ukrajina může přežít bez uhlí? Kupuje ho od nás přes řadu prostředníků. Zájem má i EU včetně Bulharska, Polska, Rumunska a zejména Španělska. To znamená, že dostaneme rubly, ale i dolary,“ tvrdí Zacharčenko. Obnovu v regionu by podle něj měla zaplatit Ukrajina, protože „ta všechno zničila“. Zacharčenko během rozhovoru opakovaně hovoří o „fašistech z Kyjeva“. Kritický je vůči tomu, že Kyjev dostává 500 milionů eur od „železné kancléřky“ Merkelové a tvrdí, že tyto peníze ve skutečnosti patří jeho republice. Ta podle něho bojuje s fašisty a Rusové to prý vnímají úplně stejně.
Zdroj: Der Spiegel