Proč Čína oznámila, že bude spolu s Ruskem provádět námořní vojenská cvičení ve Středozemním moři? Odpověď je globální a souvisí s novou studenou válkou a americkými operacemi v Pacifiku. K tomu je ale nutno přidat i rostoucí aktivitu Číny v oblasti Blízkého východu a Severní Afriky. Čínské vojenské a bezpečnostní zájmy se soustřeďují zejména na Pacifik. Čína nemůže reálně očekávat, že se jí podaří konkurovat Spojeným státům a evropským zemím na jejich vlastním dvorku. I přesto ale získá tím, že se bude prezentovat jako sílící globální mocnost.
Námořní cvičení ve Středozemním moři mohou mít jen omezený rozsah, ale jde přesně o ten druh aktivity, kterou světové mocnosti dělají. Čína tím dává najevo, že to se svou strategií myslí vážně. A celá operace může pomoci i současnému vedení uvnitř země, protože jsou patrné jeho rostoucí snahy o prosazování tzv. „čínského snu“ spočívajícího na rostoucím nacionalismu a národní hrdosti.
Čínsko-ruské vojenské cvičení se zdá být i symbolickou reakcí na americké snahy o posílení bezpečnostních vztahů se zeměmi, které s Čínou sousedí. Japonský premiér Abe navštívil před několika dny Washington a probíraly se i bezpečnostní otázky. Japonsko přitom zvažuje změnu své pacifistické ústavy a transformaci své armády z čistě obranných na standardní vojenské síly. Pro Japonsko je motivací rostoucí hrozba ze strany Číny a nejistota týkající se amerického postoje v případě, že by Japonsko bylo skutečně napadeno.
Vojenská cvičení a manévry na obou stranách jdou ruku v ruce s úzkou spoluprací mezi Čínou, Japonskem a USA. Klíčovým rysem nové studené války je skutečně souběh geopolitické konkurence a ekonomické spolupráce. Čína si může dovolit harašit zbraněmi ve Středozemním moři, protože to neohrozí její ekonomické partnerství s USA či s evropskými zeměmi. Nová studená válka je prostě vedena tímto způsobem. Přes tyto globální úvahy je ale hlavní vysvětlení současné situace lokální. Čína musela už několikrát zachraňovat své občany, kteří byli ohroženi regionální nestabilitou. Příkladem je Libye, ze které musela v roce 2011 evakuovat 35 800 lidí. Čínská pozice na Blízkém východě a v Severní Africe sílí, i když doposud nechce hrát roli, kterou zde hrály Spojené státy. Zatím pouze buduje významné infrastrukturní projekty a přesouvá do rozvíjejících se zemí velké množství lidí, kteří na těchto projektech pracují.
V subsaharské Africe se Čína svou strategií snaží zejména o posílení mezivládních vztahů a o zajištění toku surovin, které potřebuje pro svůj další ekonomický rozvoj. Politický vliv je zde tažen zejména ekonomickými potřebami. Na Blízkém východě se bude hlavním zájmem Číny postupně stávat především stabilita. Může tak dojít k tomu, že v delším období tu bude posilovat svou přítomnost námořních vojenských sil. Jinak řečeno, Čína se nachází v rané fázi své mise na Blízkém východě a současné vojenské cvičení ukazuje, jakým směrem se budou věci dále vyvíjet. Nyní jsou její lodě využívány hlavně pro záchranu vlastních lidí. Časem ale budou muset splňovat větší úkol, jinak se namísto známky čínské moci stanou známkou její slabosti.
Den, kdy se Čína stane na Blízkém východě významnou silou, je ještě vzdálený. Bude hodně záležet na vývoji v Íránu, který je čínským spojencem. Až se ale bude psát historie čínského vlivu v tomto regionu, současné námořní cvičení v ní bude mít své místo. Čína díky němu zjistí, že demonstrace vojenské síly má své příjemné stránky, nese sebou ale i náklady. Spojené státy hrály tuto roli od počátku studené války až někdy do roku 2003. Pak došlo k tomu, že se jejich cíl vytvářet stabilitu invazí do Iráku změnil na vytváření nestability.
Autorem je Noah Feldman.
Zdroj: Bloomberg