Ropný svět se tento týden doslova otřásal v základech. Náznak dohody některých z největších světových producentů ropy o zmrazení produkce na lednových úrovních s cílem dostat pod kontrolu přebytek na globálním trhu však v investorech vzbudil pochybnosti. Reakce ropy na úterní dohodu Saudské Arábie, Ruska, Kataru a Venezuely jasně ukázala nedůvěru trhu v tuto taktiku. Pochyby to zdaleka nebyly neoprávněné. Dohoda byla, jak již to tak u ropných producentů bývá, podmíněna souhlasem i ostatních těžařských zemí. Na mysl tak hned vytanulo téma Íránu. Logicky se jen těžko dalo očekávat, že Teherán poté, co roky čekal na zrušení sankcí, kterého se v lednu konečně dočkal, místo zvyšování produkce přistoupí na její zmrazení…
Středeční schůzka v íránském Teheránu přinesla pro trh líbivá vyjádření íránského ministra pro ropu a černé zlato raketově vystřelilo vzhůru. Nicméně ačkoliv se ministr Zanganeh vyjádřil v tom smyslu, že jeho země vítá rozhodnutí států nejen z řad OPEC držet jakýsi produkční strop a spolupráci mezi nimi podporuje, výslovně nepadlo ani slovo o tom, že Írán zachová čerpání ropy na úrovních prvního měsíce letošního roku. Včerejší hra se slovy ovšem na ropu zapůsobila, jak měly představitelé jednajících zemí dost možná v úmyslu a ropa Brent oproti úternímu závěru posílila o 5 procent. Prémie s ohledem na rozdíl mezi cenou ropy k okamžitému dodání a dodání za jeden rok v úterý krátce vzrostla až na 9 dolarů za barel. Přičemž čím vyšší je tato prémie, tím větší je očekávání investorů na pokles nabídky černého zlata na trhu. V současnosti je tento rozdíl však zdaleka nejmenší od loňského října.
Ropa Brent od počátku tohoto týdne
Írán se po letech sankcí vrací na trhy, chce získat zpět před sankční tržní podíl a bude odolávat jakémukoliv omezování produkce. Teherán nijak neskrývá plány na zvýšení produkce o milion barelů denně v horizontu 6 až 12 následujících měsíců. Chtít po Íránu, aby zrovna nyní zmrazil svou produkci je tak podle tamního ministra pro ropu zcela nelogické.
Politický přesah do Sýrie
Společná snaha Ruska a Saudské Arábie zastavit kolaps ropných cen by však mohla skončit dalším podněcováním války v Sýrii. S ohledem na konflikt, který si již vyžádal více než čtvrt milionu lidských životů, podporují tyto země každý jinou z konkurenčních frakcí. Pokud by skutečně dohoda o zmrazení produkce byla úspěšná a oba státy si přišly díky růstu cen ropy na více finančních prostředků, měly by potenciálně také více peněz na financování zástupné války v Sýrii, kde Saudská Arábie hrozí vlastní intervencí. Rusko-saudská ropná dohoda pouze odráží společné zájmy dvou zemí, jejichž rozpočty krvácejí vinou propadu cen černého zlata. Podle ruského prezidenta Putina jsou ale válka v Sýrii a ropný produkční strop dvěma oddělenými záležitostmi. Není to ai poprvé, co Rusko odděluje zahraniční zájmy od těch ekonomických.
Má dohoda šanci na úspěch?
Spojené arabské emiráty, Irák a Kuvajt hodlají zafixování produkce respektovat v případe, že se tak zachová dostatek dalších velkých ropných vývozců. Je však do značné míry diskutabilní, jaký dopad by podobná dohoda o produkčním stropu na lednových úrovních skutečně měla na přezásobený ropný trh, kde asi milion barelů denně nenachází potřebnou poptávku. Právě v tomto měsíci jak OPEC, tak Rusko čerpaly ropu na rekordních úrovních nebo minimálně v jejich blízkosti.
Ve hře je navíc jeden další velice podstatný faktor a tím je produkce ropy v USA. Zmrazení produkce dohodou OPECu a Ruska a případný růst cen by mohly do značné míry přispět k navýšení americké produkce černého zlata a výpadek na trhu tak nahradit. Skutečně jasný býčí signál minimálně v krátkodobém horizontu by trhům pravděpodobně vyslalo razantní a dlouhodobější snížení produkce. Nicméně dohoda s omezováním čerpání ropy ani nepočítá – všichni si chtějí uchránit své stávající tržní podíly. Rychlost s jakou jsou američtí producenti schopni obnovit těžbu by stejně z dlouhodobějšího hlediska stoupání cen omezila.
Zdroj: RTRS, BBG