Cena referenční ropy Brent dnes díky spekulacím o možnosti spolupráce hlavních světových hráčů na poli omezování produkce šplhala o několik procent až nad 35 dolarů za barel. Investoři jednoduše doufají ve stabilizaci a rovnováhu na trhu, který drtí přebytek dodávek, boje o tržní podíl a s nimi související kolaps cen. Jakkoliv se však mohou dohady o omezování produkce tradičními velkými hráči jevit jako lákavé, i lídři Saudské Arábie si velmi dobře uvědomuji, že se stagnující čínskou poptávkou a naopak rostoucí íránskou produkcí není stanovení cenového dna černého zlata ničím snadným.
Nejen sociální sítě jsou tak dnes plné horkého tématu, kterým je potenciální spolupráce mezi Ruskem, Saudskou Arábií a zbytkem OPECu, od které si trh slibuje právě obnovení rovnováhy omezováním produkce a konečně také zvýšení cen, které se od vrcholů nad 100 dolary za barel v létě roku 2014 propadly o více než dvě třetiny. Podle ruského ministra pro energetiku Novaka totiž OPEC údajně plánuje na příští měsíc schůzku s ostatními ropnými vývozci za účelem projednání aktuální situace na ropném trhu. Odpoledne se navíc ruský ministr pro energetiku vyjádřil v tom smyslu, že Saudská Arábie údajně navrhuje, aby země produkující ropu snížily objem těžby až o 5 procent. Pokud však Saudská Arábie produkci skutečně sníží, musela by čelit dvěma problémům, potenciální ztrátě tržního podílu ve prospěch Íránu a dotacím americkým nezávislým producentům, kteří mohou v případě růstu cen do roka navýšit produkci a 1 milion barelů denně.
Velká ropná revoluce
Pravdou je, že samotná myšlenka, že tradiční producenti jako takoví mohou zásadně ovlivnit trhy je založena na předpokladu, že nízkonákladoví producenti z řad Organizace zemí vyvážejících ropu spolu s některými dalšími tradičními producenty černého zlata mohou využít svou politickou moc a kontrovat tak tržním silám. Co když ale doba, kdy OPEC mohl zásadně ovlivnit trh minula a díky nekonvenční ropné revoluci je takové myšlení zcela zastaralé a možná až zcestné?
Ropný trh se v posledních letech totiž hodně změnil. A v rámci nového pořádku energetického světa roste význam USA, jejichž produkce sice odpovídala dříve polovině té ruské nebo saudskoarabské, nyní se však oběma gigantům vyrovná. Pro současný trh černého zlata to představuje velký rozdíl. Pryč jsou časy, kdy se Spojené státy na světovém ropném trhu tak nějak nepočítaly. S klesající produkcí byly totiž USA příjemcem světových cen bez možnosti o nich rozhodovat a se statusem ropného dovozce globální ropné politice a klíčovým rozhodnutím o produkci jen přihlížely. Vše změnila břidlicová revoluce v USA, které jsou nyní prokazatelně největším světovým producentem ropných kapalin. A to pokud vezmeme v úvahu produkci surové ropy a další dodávky jako jsou zkapalněné ropné plyny známé pod zkratkou LPG nebo biopaliva a výhodu největšího systému rafinérií na světě.
Podle oficiálních dat tak sice Saudská Arábie vyprodukuje 10,3 milionu barelů ropy denně, Rusko dokonce 11,1 milionu barelů denně a USA „pouze“ 9,3 milionu barelů denně. Pokud ale k produkci surové ropy přičteme vše, co vypadá jako ropa, je cítit jako ropa nebo se používá jako ropa, je z USA rázem se 14,8 miliony barelů denně největší světový producent. Pro srovnání saudské království takových produktů vyrobí 11,7 milionu barelů denně a Rusko 11,5 milionu barel denně. Světová hierarchie se tak rázem otočí.
Tradiční producenti a původní pořádek na trhu černého zlata
Historicky jako hlavní producenty, kteří mají potenciál reálně ovlivnit ropný trh, vnímáme OPEC, Rusko, Mexiko nebo Norsko či Omán a možná pár dalších. Nová realita na globálním ropném trhu však z OPECu udělala částečně irelevantní organizaci, která je narušena roztržkami (viz poslední spory Saudské Arábie a Íránu) a sankcemi a nemá ani v nejmenším vůli navenek vystupovat jako jeden, přičemž hlavní slovo má stále největší z producentů OPEC, kterým je Saudská Arábie. OPEC jednoznačně ukázal, že má potenciál stlačit ceny ropy dolů, ale není schopen stanovit cenám dno.
Nový ropný světový pořádek se nese v duchu tří hlavních producentů, kteří v konečném součtu vyrobí asi 40 procent světových ropných kapalin. Zatímco v Saudském království o utahování ventilů rozhoduje jen jeden a v Rusku je sice situace o něco komplikovanější nicméně nakonec je to vláda, která má poslední slovo, americký trh stojí na stovkách rozhodnutí nezávislých producentů. Ti navíc po 40 letech zákazu exportu nyní mohou prodávat ropu stejně tak doma jako i v zahraničí.
Nejde však jen o to, kdo přijímá klíčová rozhodnutí, ale i o povahu produkce. Ta americká pochází z břidlice, které nejen, že je dostatek, ale její využití je s ohledem na náklady poměrně úsporné. Jen pro srovnání, pobřežní vrt přijde na zhruba 170 milionů dolarů, zatímco náklady na vertikální břidlicový vrt nedosahují ani 5 milionů. V současné situaci nárůstu produktivity a poklesu nákladů na těžbu v USA a deflačního prostředí tak i pokud se tradiční producenti ropy dohodnou držet těžbu na uzdě, ceny možná sice porostou, ale v konečném důsledku americké vrty potom obnoví produkci a ta v USA znovu vyletí vzhůru. To je nová realita ropného trhu.
Zdroj: FT, RTRS, BBG