Petr Dufek: České PMI na jedenáctiletém minimu

Asi není žádným překvapením, že index nákupních manažerů v průmyslu propadl v dubnu na historické dno (35,1). Firmy hlásí jak razantní pokles výroby a zaměstnanosti, tak i velmi pesimistický vývoj v dalších měsících.

PMI mohl dopadnout ještě hůře, avšak před dalším pádem ho paradoxně „zachránily“ prodloužené dodací lhůty. Ty za normálních okolností signalizují, že firmy nestíhají a PMI je proto vnímá pozitivně, což však samozřejmě není současný případ. Takže výsledek PMI vlastně docela zavádějícím způsobem vylepšují. Něco podobného bylo vidět i na německém PMI, se kterým ten český silně koresponduje. Tam zase svoji „pozitivní“ roli sehrály zásoby.

Vzhledem k tomu, že v dubnu probíhaly ať už nucené nebo dobrovolné odstávky výroby, rozpadaly se dodavatelsko-odběratelské řetězce s tím, jak se komplikoval pohyb zboží přes hranice, je PMI vlastně odrazem nabídkového šoku. K němu se ovšem postupně začne přidávat i ten poptávkový, protože ani po uvolnění restrikcí v Evropě nelze očekávat rychlý návrat do původních kolejí.

V každém případě bude dubnový výsledek průmyslu ještě horší než ten březnový, který odhadujeme na 22 %. Vzhledem k očekávanému propadu automobilového průmyslu o téměř 90 % se dubnový pokles průmyslu může zdvojnásobit.

Silný útlum průmyslu je samozřejmě spojen s omezováním zaměstnanosti – a tedy propouštěním. Prozatím firmy snižovaly především počty zahraničních pracovníků, kterých jen na konci března bylo v ČR registrováno více než 644 tisíc. Nicméně část podniků se začala zbavovat i kmenových zaměstnanců, i když ve statistikách za první kvartál tento nový vývoj ještě vidět není. Vzhledem k časové prodlevě vzniklé ať už vyčkáváním nebo existencí výpovědní lhůty se propouštění objeví v číslech z trhu práce nejdřív v červnu. A proto i dnes zveřejněná míra nezaměstnanosti na úrovni dvou procent v prvním kvartále je už jen hezkým minulým číslem.