Otec a syn, Jaroslav a Dušan Vrtalovi, společně vedou nejznámějšího českého výrobce dveří – firmu Sapeli. Ta letos plánuje vyrůst k miliardě obratu a zaměstnává přes 400 lidí na Jihlavsku. Ačkoli se Jaroslav Vrtal už stáhl z provozního řízení, na byznys firmy, kterou začal budovat v roce 1992, stále pečlivě dohlíží. A rád pořád chodí do práce, protože je tam lepší káva než doma, říká s úsměvem. Spolu se synem Dušanem teď plánují zahraniční expanzi do německy mluvících zemí a rozjíždějí program zaměstnaneckých akcií. Chtějí tak motivovat klíčové lidi v týmu.
Jak jste prošli covidem?
D.V. (syn): Na začátku to bylo těžké, byly zavřené naše vzorkové prodejny, ale postupně se to lepšilo. Lidé byli více doma, měli čas se věnovat domácnostem a řešili i nábytek a dveře. Takže dnes lidé nakupují naplno a nestíháme vyrábět. Největší potíž jsou ovšem materiály. Výrazně zdražily a nejsou k sehnání.
Máte svou teorii, proč materiál chybí?
D.V.: O vybavení domácností je obrovský zájem v celé Evropě. Ať už jde o podlahy, nábytek či dveře. To vše vyžaduje lamino, které je tudíž velmi nedostatkové. Na kontinentu jsou asi tři velcí výrobci a nestíhají. Jsou dokonce kvóty na dodávky. Chybí ale také dřevotříska, stavební plechy, měď či hliník.
J.V. (otec): Výrobci v době největší covidové nejistoty preventivně seškrtali kapacity a zároveň roste tlak na ekologickou výrobu. Například u laminátů trvá jejich produkce zhruba o dvacet procent déle, protože se musí používat ekologičtější lepidlo. Pomalejší výroba se prodražuje.
Materiály zdražují, realitní horečka jede naplno, nejsou lidi ani materiály. Jak čekáte, že to skončí?
D.V.: Těžké předvídat. Dnes se staví všude, kde to jde. V Brně nám říkají developeři, že je to s povolováním staveb snad ještě horší než v Praze. O byty je stále obrovský zájem, a proto si myslím, že horečka bude ještě dlouho pokračovat. Mezi lidmi a firmami je hodně peněz, které není kam jinam investovat. A nemovitosti včetně pozemků se jeví jako bezpečná možnost. Jejich ceny rostou vlastně od revoluce a přitom se každý rok říkalo, že už jsou předražené. Jen v krizi 2008/2009 se trh trochu ochladil, ale nijak fatálně.
Jak máte v rodině rozdělené firemní funkce?
D.V.: Já jsem předseda představenstva a otec loni ke konci roku ukončil zaměstnanecký poměr a je šéfem dozorčí rady. Takže v praxi to funguje tak, že my něco s managementem vymyslíme a táta nám to buď povolí, nebo shodí (smích).
J.V.: Musí mě přesvědčit, že je to dobrý nápad. Mám rád jasná čísla, spočítanou návratnost, nejen pocity. Sapeli jsme v roce 1992 zakládali s panem Jindřichem Procházkou na základě jeho restituce. Jemu už tehdy bylo skoro sedmdesát, ale měl spoustu elánu a hodně mě podporoval v podnikatelských nápadech. Takže v tom se snažím pokračovat vůči mladým.
Jak příběh Sapeli začal?
J.V.: Jindřich Procházka byl synem původního majitele fabriky, která vznikla za první republiky. Byl vyučený truhlář u Bati a při restituci vlastně zachránil výrobní areál, v němž v mládí pomáhal ještě svému otci. Značku Sapeli jsme vymysleli spolu, pochází z latinského sapelle neboli mahagon, a na počátku devadesátých let fungovala dobře, protože lidé si mysleli, že pochází z Itálie. Tehdy bylo vše západní hodně moderní. Na dvoře nám stála kolona embéček s vozíky a všichni čekali na italské dveře. A já zdejší výrobu také dobře znal, protože jsem pracoval v Jihlavských dřevařských závodech.
Dnes jste zase rádi českou značkou, že?
J.V.: Samozřejmě. Změnilo se nejen postavení Sapeli, ale také samotných dveří. Mají vedle funkce praktické hlavně funkci estetickou a stává se z nich dominanta interiéru. Vyrábíme je ze smrkového dřeva, laminátu, hliníku, skla, ale pořád také z dýhy, což už se na trhu moc nevidí.
Když se řekne Sapeli, co je pro vás ta nejvíc srdeční věc?
J.V.: Nejraději jezdím do Polné do výroby. Jsou tam skvělí lidé, vaří dobrou kávu a vše tam začalo.
D.V.: Já v Polné začínal na brigádách, ale náš závod Dekor v Jihlavě je samozřejmě také skvělý. Ten jsme rozjížděli od nuly a byl jsem u toho.
Jak je Sapeli vnímána ve světě?
D.V.: V Česku a na Slovensku máme silnou pozici na trhu, export nám ale zatím dělá jen asi patnáct procent. Výroba dveří je hodně regionální záležitost, snažíme se ovšem dostat na německy mluvící trhy. Máme firmy v Německu a v Rakousku, a kdyby nás nezbrzdil covid, rostli bychom tam víc. Zároveň rozjíždíme značku Sapeli Unlimited, která je designová a představuje tu nejvyšší kvalitu.
Uvažujete ještě o další značce?
J.V.: Ne, to už máme za sebou. Vybudovat značku je velmi složité a my jsme se nakonec rozhodli jít právě do podznačky Sapeli Unlimited, která je určena pro nejnáročnější zákazníky. Jestli v normálním segmentu nabízíme dveře kolem deseti tisíc, tak v sérii Unlimited mohou stát i pětinásobek. Pracuje na nich například designér Petr Novague a také máme zhruba deset vlastních vývojářů.
Plánujete i výrobu nejen interiérových dveří?
D.V.: Ano, v poslední době jsme hodně investovali do vývoje sortimentu bezpečnostních, protihlukových či protipožárních dveří. Nabízíme až 67 milimetrů tlusté dveře a specialitám hodně věříme.
Kam budete směřovat Sapeli v dalších letech?
D.V.: Určitě se nebudeme orientovat na nejlevnější segment dveří, budeme dál dělat produkci na zakázku, atypické a speciální dveře. A chceme významně posílit v zahraničí. Jdeme také do Maďarska či Rumunska. Poučili jsme se po krizi 2008, že nemá smysl se orientovat na obrat, ale hlavně na přidanou hodnotu.